KVRM má své uši. A všichni jsou rádi, že je má. Né že né. AVŠAK!!! O kom by se psalo, kdyby v našem krásném kraji nebylo hudebníků, o kterých by se psalo? Toť otázka. Proto společně prozkoumáme i uši těch, o nichž se zde dennodenně něco dozvídáme. Dnes nám své menu naservíruje Eda Štůla, manažer mariánskolázeňských Grande Tete.
CO POSLOUCHÁ… Eda Štůla z Grande Tete
20 let písniček Honzy Nedvěda
V době, kdy vznikla tato unikátní nahrávka, jsem ještě nevěděl jak se jmenuju, natož abych chápal romantiku obsaženou v textech. A Honza Nedvěd se svým bratrem jsou pro mě symbolem české romantiky. Koncert je průřezem 20 let tvorby písniček, které ve svých textech nesou více než celý život. K téhle muzice jsem se dostal pořádně až při pravidelných výletech s nejlepším kámošem do chatové oblasti Betlém, která se pro mě stala za ty roky místem, na které se rád vracím a doufám, že celý život vracet budu. Do dneška si u lahvinky pouštíme Nedvědy z magnetofonové pásky, která dokresluje ono kouzlo doby.
Metallica – Master of Puppets
V době, kdy jsem měl -4 let, tak amerikou duněla Metallica a jejich třetí album Master of Puppets. Koupilo si ho půl milionu lidí jen po USA. Bezpochyby album patří k těm nejlepším na celém světě. Nejen podle mého názoru, ale i podle názorů opravdových kritiků. Co song, to dokonalost a chytlavost metalových riffů. Ze své metalové doby už jsem trochu vyrostl, ale na koncert téhle kapely bych se zase rád vrátil.
Ocho Ríos – Le Monde
Abych nezatvrdnul u staré dobré muziky, i v současnosti nacházím mnoho kvalitních nadupaných nahrávek z celého světa. Já jsem ale vybral rok staré CD plzeňské kapely Ocho Ríos. Ocho Ríos dělají totiž muziku na naše poměry trochu jinak a zajímavě. Španělské texty doprovázejí skáčkové rytmy a především mnoho perkusí, které kapela umí zajímavě a bez přehnání použít. Album si rád pouštím za volantem, u kterého trávím docela hodně času.
Plektrum – Rokáč
Už je tomu 10 let, co chebští Plektrum vydali svoje album Rokáč. V době, kdy jsem začínal chodit na bigbeaty, tak Plektrum pro mě byli klubová jednička na západě Čech. Proto se mi i těžko vybíralo album, které zmíním. Vztah ke kapele jsem si neudržel jen díky skutečnosti, že album za bicími nahrával náš současný bubeník Puky, ale především kvůli pravému bigbeatu. Album po muzikantském hledisku není žádnou převyšující perlou, ale síla téhle muziky je v živém koncertu a jednoduchosti textů, které si můžeme začít zpívat zpaměti už během písničky. Na koncertech jsme se potkávali společně s bicistou Pukym, saxofonistou Ládynem a kytaristkou Káťou ještě léta před tím, než jsme se nakonec v Grande Tete sešli.
Můj výběr alb jsem pojal trochu spontálně a určitě se nedá tvrdit, že jsou to alba, která poslouchám a dál to končí. Určitě se ale dá tvrdit, že jsou to alba, která mě nějakým způsobem ovlivnila v mém životě i tvorbě. Během mojí aktivity v rádiu jsem získal kladný vztah k hitům z let 80. a 90., v pubertě se mnou mlátil především metal (heavy a trash). Pak přišlo skáčko a dneska do toho všeho ještě míchám moderní muziku při moderování jedné rádiové hitparády… začínám se cítit multikulturně 😀
Zvědavý byl a vše poctivě zapsal Filip Koryta
