Kterak jsem vítal zimu, chválil zajíce a stal se závislým na kofeinu…
… byl čtvrtek a bylo Martina… hrad Loket vítal příchod zimy. Čekalo se, zda výše zmíněný dostojí pověsti a přichvátá na bílé herce. Nestalo se, nicméně zmarněný večer to nebyl ani náhodou. V Rytířském sále totiž hráli Fru Fru!
Třebíčskou alternativní stálici mohu kdykoliv a v jakémkoliv množství, minout je za humny bych si tudíž neodpustil. Máte to tu moc hezký, krásnej sál, chválil frufrufrontman Venca Bartoš. Inu, to my víme, Václave… vy zas pěkně hrajete. A ty vaše barely!
Kdo v tom Lokti začíná? listoval jsem v poznámkách doma na kanapi. IV. jakost… hm, to budou ňáký pankáči… není kam spěchat. Pendrek pankáči! Hornoslavkovská IV. jakost operuje v oblasti sofistikovaného bigbítu (říkávalo se tomu taky adult oriented rock) s přesvědčivými instrumentálními výkony a velmi, velmi dobrým zpěvákem. Teda, těm to hraje, co? hulákal mi kdosi do ucha. No, to teda hraje. IV. jakost si znamenám do kolonky Sledovat dále.
Závěr večera pak obstarali plzeňští Joe Blow. Funky-pop-jazzová parta, vedená trombonistou Honzou Kaňkou. Zvuk trombónu miluju, zpěvačka Soňa je nekrásnější dívka plzeňského kraje, než… připozdívalo se a budík se ráno neptá, co jsi dělal v noci. Vítání zimy v Lokti bylo fajn večírkem, již druhým pod taktovkou občanského sdružení 456. Bude z toho tradice? Snáď jó, bo lidí přišlo dost a bavili se.
A základy nové tradice měly být položeny i v sobotu v sokolovské kinokavárně Alfa. Právě sem byl totiž situován první ročník West Electro Festu. Fór podviatií byl v tom, že zůčastněné kapely tak či onak užívají ve své produkci elektroniku. Originélní, což? Jenže… plzeňácí Different D.I.S.C.O. se omluvili, neb jim ochořela zpěvule a sehnat adekvátní (tedy dramaturgicky, že) náhradu se již nepovedlo. A tak to bylo na zajících.
Tedy na Zajíc Company. Narovinu… Zajíce mám rád, líbí se mi jejich vykoumaná, udělaná muzika, lehkost, nadhled, humor a též určitá dotaženost a komplexnost (kostýmy, projekce, vysamplované hlášky z filmů). Fakt nechápu, jak je možné, že na takto zábavnou partičku přijde dvacet lidí (no, jo… v sobotu bylo v Alfě, jak po vymření). Škoda přeškoda.
No a pak si to postavili opavští Kofe-in. A stalo se to! Rockový nářez špikovaný elektronikou, šperkovaný flétnou či ságem (a taky elektrifikovaným bouzouki), místy velmi psychedelický, jinde zas velmi taneční, ale vždy neuvěřitelně chytlavý… mě poslal do kolen. Zpěvák Jan Kunze je fantastický frontman! Démon, prokletý básník… nespustíte z něj oči. Zapomínal jsem fotit a jen zíral (a věřte, že se mi to nestává často). Když ve skladbě Utluč tu můru Kunze dramaticky deklamoval text do hypnotického pulsu kapely, viděl jsem… Jima Morrisona! Kofe-in si pohlídejte na plakátech, zkoukněte jejich videa, pořiďte si desku. Budoucí senzace českých klubů a hájů se jmenuje Kofe-in!
A pak byl konec a šlo se dom.
