Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V září to tedy byli…
Depeche Mode – Ultra (1997)
Devátá studiovka, první album bez Alana Wildera, první po suicidním excesu Davea Gahana. Fanoušci kapelu podrželi, ve většině důležitých žebříčků nebylo v prvním týdnu album horší než páté, v Anglii šlo pochopitelně na čelo. Vygenerovalo čtyři singly… Barrel Of A Gun a It´s No Good se zařadily k trvalkám. V kytarové Useless slyšíme basu Douga Wimbishe (Living Colour), je tu i Victor Indrizzo na perkuse nebo B.J. Cole na steelku. Pěkný!
Kataklysm – Goliath (2023)
Novinka kanadských deathers tematicky čerpá z biblického příběhu Davida a Goliáše, což je téma věčné (a dnes i v Evropě opět aktuální). Hrubozrnný deathmetal, v tomto případě kořeněný houpavými HC groovy. Parta má aktuálně v sestavě bubeníka Jamese Paynea, jenž posouvá pojem blast beats do jiné dimenze. Mazec!
Deicide – To Hell With God (2010)
Desátá studiovka amerických heretiků, poslední s kytaristou Ralphem Santollou (Santolla byl praktikujícím katolíkem, s Bentonem to vydržel skoro pět let… to jsou paradoxy!). Zběsilý death s hovězím rykem pana Bentona. Tematicky totální hereze. Glen Benton bude mít u Posledního soudu co vysvětlovat.
Luboš Pospíšil & 5P – … a nestřílejte na milence (1985)
Nikdy nepatřil k hvězdám tuzemské popmusic, ale v jistých kruzích je uctíván a jeho hlas si nespletete. A tohle je z pohledu dneška klasika. Balada o několika papírovejch čertech, Soukromá cesta do Nikam, Píši Vám, Karino, Dvě tváře: Jekyll a Hyde… krásné, pospíšilovské melodie, texty povětšinou Pavel Šrut. Tohle by měl každý znát!
Jazz Dock Orchestra – Tonight (2023)
Jazz Dock je pražský jazzový klub, Jazz Dock Orchestra je big band, složený z mladých muzikantů okolo Jazz Docku se pohybujících. A tohle je výsledek jejich spolupráce. Původní skladby z per saxofonisty Andyho Schofielda a trombonisty Jana Jiruchy, nahrávalo se letos v lednu, za účasti příkladně Marcela Bárty (sax), Miroslava Hloucala (trumpeta) nebo Dana Šoltise (bicí). Pecka!
… and now for something completely different…
Dovolená na Krétě, respektive zářijový pobyt v Rethymnu, což je třetí největší město ostrova. Jeho historie sahá až do doby bronzové, od 13. století tu vládli benátčané, od 17. pak Turci. K vidění je tu benátský old town s přístavem… stinné úzké uličky, domky v italském stylu a pak také rozlehlá pevnost na útesu nad městem. Po Turcích tu zůstaly mešity… na sakrálních stavbách je vůbec vidět běh dějin… původní křesťanské svatostánky muslimové přestavěli na mešity, pak zase křesťané zpět na kostely. Půvabné místo, v němž se budete procházet s pootevřenými ústy. Jen hodinu cesty autobusem pak leží Chania. Památky jako v Rethymnu, ale větší. Jak to souvisí s hudbou? Měli jsme štěstí na několik hudebních vystoupení u příležitosti jakýchsi městských slavností. Poprvé… chlapík s buzuki a kapelou. Nevím, do jaké míry to byl autentický folklór… asi moc ne, ale co mě překvapilo… během hraní našlo se pár smělců, jenž začali tančit tradiční řecký tanec… mladí kluci s nagelovanými vlasy se chytli kol ramen a tančili tanec svých dědů. Bylo to autentické a dojemné. Podruhé… uskupení hrající cosi orientálního, snad něco tureckého, nebo sever Afriky, kouzelná zpěvačka… kulisou jim byla mešita… velmi působivé. Potřetí… partička místních raperů, děcka ještě… srandovní, ale bůhví?
A co si hrajete vy?
