Koronavirová epidemie uvrhla některé členy redakce do karantény venkovské chalupy. Zde, odříznuti od světa televize a sociálních sítí, objevili starý gramofon značky Tesla a štos LP desek v potrhaných obalech. Bůhví, kde se vzaly a kdo je kdy poslouchal, možná tu zůstaly po rodičích. Nebo si je hrála babička? Podstrčil nám je mstivý soused? No dobrá… možná jsou to naše guilty pleasure. Taky takové máte, ne?
Markéta Muchová & Kroky Františka Janečka – Superden (1986)
Stáj JUDr. Janečka pokrývala v osmdesátkách široké spektrum publika… pro děcka na prvním stupni zpívající bubeníček Pepa Melen, pro stupeň druhý Pavel Horňák, pro pubertální dívky Michal David, pro chlapce Markéta Muchová. Modelka, manekýna a příležitostná herečka vnesla do kompanie sex, leč její projev pěvecký byl vskutku tristní. O tom nebudiž diskusí, stačí si poslechnout její největší „hity“ Superden či Běž domů, běž. Sympatické je, že sama aktérka na pěveckou kariéru záhy rezignovala a s odstupem času ji hodnotí velmi střízlivě. Ale pěkná byla, to zas jo.
Baccara – Baccara (1980)
Dívčí duo ze Španělska. Na této kompilaci, vydané slovenským Opusem, eurodiskotéková popina těch let. Lépe to dělali ABBA, Španělky však disponovaly angličtinou s roztomilým přízvukem. Slávu zažily s písničkou Yes Sir, I Can Boogie, kterou u nás jako Já mám ráda boogie nazpívala Věra Špinarová.
Dean Reed – Rock´n´Roll Country Romantic (1980)
Americký zpěvák, písničkář, herec… také však levicově orientovaný politický aktivista. Což ho přivedlo k emigraci do Východní Evropy. Zpíval a desky natáčel v Sovětském svazu i v Československu, žil v NDR. U nás ho velmi proslavil „východoněmecký western“ Pokrevní bratři. V osmdesátých letech prý zvažoval návrat do USA, však už k němu nedošlo, neb Dean Reed aka Rudý Elvis, tragicky, za nejasných okolností zemřel. Prý spolupracoval s východoněmeckou tajnou policií… bůhví. Je však spravedlivé říci, že Reed nebyl špatným zpěvákem, zejména country repertoár mu seděl výtečně. Zde kompilace country, rockandrollů i beatlesovek. Točilo se v Praze, s českými muzikanty.
Elán – Osmy svetadiel (1981)
Debut v té době již zkušené a vyhrané kapely, otřískané ze zahraničních barových angažmá. Po příchodu modusovského Jána Baláže se vyprofilovala silná autorská trojka Baláž-Patejdl-Ráž a zbytek je historie. Největším hitem pravděpodobně Bratislavskou lyrou oceněný Kaskadér, však doporučuji i pecku Chcel by som ti šepkať, zejména pak její původní verzi (je ku shlédnutí na YouTube a budete překvapeni).
Peter Nagy – Myslíš na to, na čo ja? (1986)
Tehdy svěží závan na tuzemské hudební scéně, hudba mladých a pro mladé. Peter Nagy se nebál atraktivní image ani míchání hudebních stylů, své písničky aranžoval do rocku, popu, folku, new wave i reagge. Jistě natočil i lepší desky, než je tato, však hitu jsou i tady… titulní svižná Myslíš na to, na čo ja? a bohapustá vykradačka Queen Láska je tu s vami.
Olympic – Ulice (1981)
Tuzemská rocková instituce na komerčním vrcholu. Po fusion Marathónu a koncepčním eko-albu Prázdniny na zemi návrat k písničkám (byť i Ulice měla podobu koncertního programu s jistou jednotící linií). Písničky Já a Okno mé lásky patří do zpěvníku se zlatou ořízkou.
Modern Talking – The 1st Album (1986)
Dieter Bohlen a Thomas Anders v polovině osmdesátek totálně ovládli evropské popové hitparády. Německé synthpopové duo to trefilo hned první písničkou You´re My Heart, You´re My Soul, zbytek repertoáru (alespoň na této debutové desce) je víceméně variací na totéž. Týž dusot elektronické rytmiky, totožné rejstříky kláves, stejné aranže… však stačilo to… hezouni (jeden tmavý, druhý blond) nadělali prachů, že je do smrti neutratí. Deska vyšla už v roce 1985, slovenský Opus ji licencoval o rok později.
Culture Club – Colour By Numbers (1987)
A ještě jednou licence Opusu, tentokrát již ne tak čilá… druhé album britských novoromantiků vyšlo už v roce 1983. Možná se odpovědní pracovníci vydavatelství dlouho rozmýšleli, neb postava extravagantního androgyna Boye George byla silnou kávou i pro lecčemu uvyklé Brity. Však historie dala panu O´Dowdovi za pravdu a on sám se stal výraznou osobností ostrovního popu. Zde velký hit Karma Chameleon.
Golem – Go Go Golem (1986)
Pražský popový orchestr, zhusta využívaný co studiové těleso nebo jako doprovodná kapela nejrůznějších interpretů… Karla Kahovce, Petry Janů nebo Josefa Laufera. Pod vlastní značkou natočil pár singlů a něco alb. Personálně proměnlivý spolek fantastických hudebníků zde operuje v podobných vodách, jako americké party Chicago, Tower Of Power (tedy bigbít s dechy) nebo Toto (ostatně jejich hit Roseanna Golem nahrál jako Mé ráno). Angličtina zpěváků je srandovní, ale ta muzika šlape jako kráva! Viz Jarreauova Boogie Down nebo trilogie Go-Go-Golem I. – III. Tohle jde!
Petra Janů – Jedeme dál (1985)
Majitelka ekrazitového hlasu v období, kdy se zvolna přehrávala z rockové dračice do role popové divy. Hudbu na desku komplet složil a zaranžoval Petr Janda, on nahrál i všechny kytary (snadno je poznáte). Album otevírá zpěvaččin a autorův svižný duet Jedeme dál, uzavírá jímavá Ty máš ji nejraděj, najdeme tu i baladu Není nám už sedmnáct. V podstatě sympatická záležitost.
A co vaše guilty pleasure?
