Uši KVRM aneb slyšeli jsme v únoru

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V únoru to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Stereophonics – Kind (2019)

Tohle umí welští zasloužilci výborně! Melancholické písničky, do jejichž refrénu může frontman Kelly Jones naplno položit svůj chraplák. To pak děvčata tají a chlapcům jihnou oči. Jedenáctá studiovka je zrovinka taková, za všechny si vyhledejte youtube video Fly Like An Eagle. Že to je pěkná trapárna? Ale jděte. Z Maybe Tomorrow jsme byli vyndaní všichni, ne?

 

Sons Of Apollo – MMXX (2020)

Americká, progresivně-metalová supergroup a její druhá fošna. Mike Portnoy na bicí a Derek Sherinian u kláves (oba ex – Dream Theater), basový guru Billy Sheehan (Mr. Big), na kytaru Ron Bumblefoot Thal (býval v Guns´n´Roses) a u mikrofonu Jeff Scott Soto (točil desky s Malmsteenem). Dohromady nálož toho, co fanoušci žánru tak milují a nad čím vášnivě diskutují… skladatelsky i aranžérsky komplikovaný nářez, odvedený mimořádnými hráči. Mazec!

 

Tony Bennet & Diana Krall – Love Is Here To Stay (2018)

Dost neuvěřitelná záležitost! Na albu, koncipovaném co pocta bratrům Gershwinovým, se sešla jazzová diva Diana Krall s megahvězdou galaktického formátu, v době natáčení jedenadevadesátiletým! Tonym Bennetem. Vzor všech jazzových a swingových zpěváků už pochopitelně nevládne hlasem tak pevným a ohebným, jako v uplynulých sedmdesáti? letech kariéry, ale frázuje jako bůh! A Diana? Diana je láska! Ušlechtilá nuda? Takto se nudím tuze rád!

 

Kovacs – 50 Shades Of Black (2015)

Zpozornět by měli všichni, jimž se stýská po Amy Winehouse. Debut (letos) třicetileté Holanďanky přináší spíše soul než jazz a to podobně nosovým témbrem. Nene, žádná kopírka, prostě to holky mají podobně. Objev! Fajn!

 

Patti Smith – Horses (1975)

Začátkem února umřel Ivan Král, největší Čech v šoubizu. Proč jsme si ho připoměli právě touhle deskou a ne nějakou jeho sólovkou? Protože tahle věc změnila scénu. A Ivan byl tenkrát u toho! R.I.P.

 

… and now for something completely different…

 

Cílem únorového výletu do Prahy bylo i tentokrát Stavovské divadlo. A když Stavák, tak Mozart! (to víte, že Stavovské už je na světě jediným, dosud hrajícím divadlem, v němž geniální Rakušan osobně dirigoval své dílo?). Tedy Figarova svatba, opera jež měla premiéru ve Vídni, na Prvního máje roku 1786. Však na skutečný úspěch si počkala až do své pražské premiéry o půl roku později, právě ve Stavovském divadle. Mozart byl tehdy z úspěchu tak šťastný, že přímo pro Prahu zkomponoval následující operu Don Giovanni. A jaký byl Figaro? Tradiční… bílé punčochy a napudrované paruky. Velice příjemný večer!

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: