Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V srpnu to tedy byli…
AG Flek – Dohrála hudba (1989)
Druhé album, původně folkové skupiny. Natáčelo se po odchodu zpěvačky Blanky Táborské, s novým členem Vlastou Redlem. Kapela si vyzkoušela trošku rockovější polohy už při spolupráci na desce Wabiho Daňka Rosa na kolejích, zde je pak rozvinula v úchvatný mix folkových sdělení a rockového nápřahu. Právě v téhle době je někdo přirovnal k britským Dire Straits. O zpěv se tu dělí hned tři vokalisté, Vlasta Redl, Ivo Viktorin a Karel Markytán, každý jeden nenapodobitelný originál… Vítr Safián, Markétka, Ve vysokých horách, Carpe diem… co položka, to klenot. Tohle miluješ nadosmrti!
Monika Načeva – Možnosti tu sou (1994)
Původně herečka (divadlo Sklep), dnes nejoriginálnější z tuzemských zpěvaček. A tohle je debut. Texty Jáchyma Topola, hudba Tadeáše Věrčáka a Michala Pavlíčka, čili kytarový bigbít ve stylu Patti Smith. Udržuj svou ledničku plnou… to byl hit, leč za pozornost stojí i Zelenej drak, Dem on a já a vlastně všechno, neb tehdy, na počátku devadesátek, působila Načeva jako naprosté zjevení. A vlastně je taková dodnes. Tohle miluješ nadosmrti!
Futurum – Ostrov Země (1984)
Rovněž tohle je debut. Skupinu Futurum založili, po svém odchodu z brněnských Progres2, zpěvák a klávesista Roman Dragoun a kytarista Miloš Morávek. Původně mělo vlastně jít o bokovku, leč nakonec se výše jmenovaní rozhodli věnovat se Futuru naplno. Na rozdíl od Progresu2 té doby, zde najdeme kratší hudební útvary, tedy písničky, byť s futuristickým zvukem. Morávek prožíval okouzlení kytarovým syntezátorem, elektronicky znějí i bicí, spoustu prostoru mají klávesy. A ovšem… jedinečný Dragounův hlas! Vroucí, pln naléhavosti, do té doby neslyšené. A texty basnířky Soňi Smetanové. Tohle miluješ nadosmrti!
Abraxas – Manéž (1984)
V první polovině osmdesátek nesmírně populární kapela, pohybující se na hraně povolená/ průserová. Po vydání dnes již kultovního alba Box, však partu opustil frontman Miroslav Imrich a leckdo si mohl myslet, že to kapelu zabije. Ale nezabilo! Zpěvu se chopil kytarista Slávek Janda, do kapely přibyl saxofon a vznikla deska se zvláštní, nepopsatelnou atmosférou… fantastická basa Michala Dittricha (ono vůbec… jeho spojení s bubeníkem Vladislavem Sosnou je vysokou školou rytmiky, slyšte Městem bloumám nebo Letadlo!), návykový klávesový rejstřík v Rychlost je králem, krásné kytarové sólo v Už nechci dál slyšet to tvoje au, au, au. Tohle miluješ nadosmrti!
Marsyas – Kousek přízně (1982)
Po odchodu a následné emigraci Oskara Petra, se původně folkové trio (příchodem Pavla Skály a Jiřího Vondráčka) rozšířilo na kvartet a otěže převzala Zuzana Michnová. Tohle, v pořadí druhé studiové album, je v podstatě Zuzaninou sólovkou, neb právě ona je podepsána pod drtivou většinou skladeb. Ať je to dvanáctka Blues navečer, folkoviny Znamení býka či Od pondělí, country Za městem nebo folkrocky Zlato a stříbro či Tajemství. Petr Kaladra přispěl toliko textem ke coveru Jamese Taylora Fire And Rain (Slunce a déšť). Ten druhý zde uveřejněný, písničku Studená koupel (v originále From The Beginning progrockového tria Emerson, Lake & Palmer) otextovala opět principálka. Zuzanin oduševnělý, zastřený hlas byl fanoušky velmi uctíván. A ona? Bohyně! Tohle miluješ nadosmrti!
… and now for something completely different…
Pražský komorní orchestr & Josef Suk – Antonio Vivaldi – Čtvero ročních dob (1983)
Il cimento dell´armonia e dell´inventione, tedy Pojednání o harmonii a skladbě je sbírka dvanácti koncertů pro housle a orchestr, které Vivaldimu vyšly tiskem v roce 1727, tedy v době jeho tvůrčího vrcholu. Mimochodem… toto dílo skladatel dedikoval svému mecenáši, českému šlechtici Václavovi z Morzinu. Sbírka obsahuje i čtyři koncerty, souhrně dnes zvané Čtvero ročních dob. Geniální hudba, velice melodická, velice podmanivá, nesmírně přitažlivá, vlastně hitová. Špičková popmusic osmnáctého století, dalo by se říci. Toto byla pro mne iniciace, otevřené okno, prozření. Teprve pak přišel Dvořák, Beethoven, Händel… V roce 1983 nahrál Pražský komorní orchestr řízený Liborem Hlaváčkem, se sólistou Josefem Sukem. Tohle miluješ nadosmrti!
A co si hrajete vy?
