Uši KVRM aneb slyšeli jsme v říjnu – koronavirový speciál

Koronavirová epidemie uvrhla některé členy redakce do karantény venkovské chalupy. Zde, odříznuti od světa televize a sociálních sítí, objevili starý gramofon značky Tesla a štos LP desek v potrhaných obalech. Bůhví, kde se vzaly a kdo je kdy poslouchal, možná tu zůstaly po rodičích. Nebo si je hrála babička? Podstrčil nám je mstivý soused? No dobrá… možná jsou to naše guilty pleasure. Taky takové máte, ne?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ivo Jahelka – Výpis z rejstříku lásek (1991)

V polovině osmdesátých let bylo zpívajícího právníka všude plno, neobešel se bez něj snad žádný hudebně-zábavný pořad. S vtipem zhudebněné soudničky diváky bavily, svou apolitičností nikoho nedráždily. Tahle nahrávka byla pořízena už po revoluci, v roce 1991 v pražském Činoherním klubu.

 

Iveta Bartošová – I.B. (1987)

Zpěvačka nepochybně talentovaná, v polovině osmdesátek tvořila romantické duo s Petrem Sepešim. Prototyp zamilovaného páru, slušných mladých lidí s kladným vztahem k socialistické vlasti. Po Sepešiho tragickém skonu to nejprve zkoušela s diskotékou kapely Balet, pak ji pod svá křídla vzal Ladislav Štaidl. A pomohl jí do první ligy a také najít parketu (opět) romantické blonďaté princezny. Zde její první sólová deska s hity Víš lásko nebo Málo mě zná. Následovala slušně rozjetá kariéra, slavné roky a neslavný, předčasný konec.

 

Beáta Dubasová – Beáta (1987)

Zajímavé srovnání… v osmdesátém sedmém albově debutovala i Slovenka Beáta Dubasová, její desku otevírá obrovský hit toho roku Sme také aké sme. Beáta se na slovenské scéně etablovala co středněproudá hvězda, však úspěch debutu už nezopakovala. Ovšem vypadá stále fantasticky!

 

Limit – Bodliak na plavkách (1985)

Multiinstrumentalista a producent (i když tak se tomu tehdy neříkalo) Laco Lučenič býval dlouholetým spolupracovníkem Mekyho Žbirky, kryl mu záda s kapelou Limit. V polovině osmdesátek dal svým autorským ambicím průchod na téhle desce. A byť zpěv nepatřil k jeho největším talentům, zvuk uměl vždycky zprodukovat parádní. Slušná popina.

 

Hitšaráda (1983)

V letech 1978 – 86 hudební měsíčník vysílaný Československou televizí. Klipy šestice soutěžních písniček byly pospojovány skeči moderátorské dvojice Karel Šíp – Jaroslav Uhlíř, vyšlo i několik desek. Pelmel všeho možného… Petr Novák tu chodí po špičkách, Petr Spálený tiší plakající bejby, Michal David se brání nápovědě, Olympic stíhá vlak, co nikde nestaví…

 

20 let Porty (1986)

Festival folkové, country a trampské hudby byl založen v roce 1966 v Ústí nad Labem (odtud také název Porta Bohemica), konával se však i v Olomouci, Sokolově či Karviné. V osmdesátých letech se usadil na plzeňském Lochotíně. Svého času to byla akce vskutku masová a byť nad ní bděly svazácké organizace, nesla příchuť čehosi lehce rebelského, protože se tam kecalo proti komoušum. Zde reprezentativní dvojalbový výběr k dvacetinám festivalu… Greenhorns, Plavci, Spirituál kvintet ale i Karel Plíhal, Poutníci či AG Flek.

 

Mireille Mathieu – Mireille Mathieu (1979)

Francouzská zpěvačka, u nás svého času velmi populární. Šansoniérka, jejímž vzorem prý byla Edith Piaf, se však v Československu proslavila především cukrkandly La Paloma Adieu, Acropolis Adieu či Santa Maria de la Mer. Některé jsou i na tomto výběru, který vyšel v supraphonské licenci.

 

The Who – The Best Of (1985)

Ranné nahrávky věrozvěstů ostrovního bigbítu… Pictures Of Lilly, Bucket T, Happy Jack… čili šedesátá léta. Však tuzemský Supraphon se rozhoupal až v polovině osmdesátek, tedy v době, kdy měli The Who to nejlepší již dávno za sebou. Nu pánbůh zaplať, v té pitomé době. Lepší než drátem do oka.

 

Lešek Semelka, SLS – Lešek Semelka, SLS (1985)

Zpěvák a klávesista, v sedmdesátých letech uctívaný fanoušky progresivní rockové hudby, později se přimkl ke střednímu proudu a pamatujeme si (bohužel) i jeho vystupování v obskurních porevolučních estrádách. Zde již na sólové dráze, však ještě při smyslech. V kapele Standa Kubeš i Vlado Čech, pro písničky Rybí dráhy, Čistič tváří či Zvláštní máma by mnozí vraždili.

 

Katapult – Live (1978)

Debutová deska a hned živák? Inu ano, Katapult si to v těch letech mohl dovolit, neb jeho popularita, vyježděná po tancovačkách, byla nezměrná. V normálně fungujícím šoubyznysu by partu s takovým potenciálem okamžitě podepsal prestižní major, však v socialistickém plánování nebylo pro Kaťáky dost volných frekvencí. Čili… Půlnoční závodní dráha, Hlupák váhá, Stovky hotelů, Vlaky v hlavě… sejmuto při dvou koncertech v Praze, na podzim 1977. Klasická sestava… Říha, Šindelář, Kohout.

 

A co vaše guilty pleasure?

 

 

Štítky: