Koronavirová epidemie uvrhla některé členy redakce do karantény venkovské chalupy. Zde, odříznuti od světa televize a sociálních sítí, objevili starý gramofon značky Tesla a štos LP desek v potrhaných obalech. Bůhví, kde se vzaly a kdo je kdy poslouchal, možná tu zůstaly po rodičích. Nebo si je hrála babička? Podstrčil nám je mstivý soused? No dobrá… možná jsou to naše guilty pleasure. Taky takové máte, ne?
Olympic – Marathón (1977)
Konec sedmdesátých let přinesl sice na jedné straně punkovou revoltu, však na straně druhé ještě doznívala vlna fusion či chcete-li (jak se říkalo v Československu) jazzrocku. Tuzemské party se touto scénou nechaly rády inspirovat, neb široké hudební plochy, natahovaná sóla a hlavně absence textu, nehrozily politickým průšvihem. Olympic to měl trošičku jinak, Petr Janda se zpěvu nikdy nevzdal (a kontroverzním tématům se vyhýbal), však hudebně je Marathón v olympické historii fusion scéně asi nejblíž. Po příchodu baskytaristy Milana Brouma se v Jandovi probudily ambice skladatelské i muzikantské a vznikla nahrávka, kterou by měl hudební fanoušek znát.
Marie Rottrová – Já a ty (1983)
Snad pátá studiovka (ona je diskografie Lady Soul trošku nepřehledná), Marie v senzační hlasové formě, repertoár (řekněme) nevyrovnaný, však stále, i v nejslabších okamžicích, převyšující tehdejší běžnou produkci. Je tu Mariino parádní číslo Ten vůz už jel, nechybí pochopitelně covery… Já se ti vracím nazpívala jako Sweet Surrender Diana Ross, stejně tak hitovku Upside Down (zde Vytahuj se radši míň). Slzy vám do očí vžene Máma (jistě… v originále Aznavourova La mamma), zajímavostí je písnička Pátý měsíc toho roku, jako Rockin´ Train ji totiž nahrál Joe Perry. Ano… kytarista Aerosmith! Marie je dáma!
Tom Jones – Tom Jones (1970)
Tohle album vyšlo v roce 1968 pod názvem Delilah (a s jiným obalem) na britské značce Decca. Tuzemský Supraphon ho licencoval v této podobě o dva roky později. Nechybí pochopitelně velký hit o nevěrné Dalile, ale vcelku jde o revuální popmusic té doby. Jenže děvčata! Tom Jones má tak podmanivý hlas, že může zpívat jakoukoliv pitomost a stejně po něm hodíte kalhotky.
Karel Gott – Bílé vánoce (1982)
Tohle album má nebo měl doma úplně každý. Poprvé vyšlo v roce 1982, do Listopadu bylo reeditováno každý rok, naposledy vyšlo ještě předloni. Spolu s Vánoci ve zlaté Praze suverénně nejúspěšnější kolekce vánočních písniček ever. Čili… Bambini di Praga, Orchestr Ladislava Štaidla a pochopitelně Goldene Stimme aus Prag.
Brontosauři – Na kameni kámen (1986)
Každý, kdo kdy vzal v 80´s do ruky kytaru, zkoušel hrát písničky Honzy Nedvěda. Nebylo to vůbec jednoduché, protože Jan býval zpěvákem (nevím jak dnes) mimořádným. Metly se tehdy proti těmhle patetickým folkovinám vymezovaly (já též), ale málo platné… Na kameni kámen, Tulácký ráno, Růže z papíru, Valčíček, Jarní tání… to jsou prostě krásné melodie, to musí uznat i někdejší fanda mejdnů, párplů či akceptů.
Chris Barber – Chris Barber v Praze (1970)
V šedesátých letech to na domácí jazzové scéně zajímavě vřelo, tuzemští muzikanti měli možnost poměřovat se s hvězdami ze zahraničí a nutno říci, že nikterak nezaostávali. Jedním ze vzorů byl i britský trombonista Chris Barber. Poprvé v Československu vystoupil v roce 1963, znovu pak na Mezinárodním jazzovém festivalu v Praze o sedm let později. A právě z této akce je výše zmíněná live nahrávka. Barbera na ní doprovází malý orchestr s věrným trumpetistou Patem Halcoxem a zpěvačkou Ottilií Patterson. Na repertoáru různé blůzy, tu od Armstronga, tu od J. R. Mortona, je tu i Robertsonova The Weight, kterou v Americe nahrál už úplně každý, nebo tradicionál When The Saints Go Marchin‘ In. Prima.
Rangers – Rangers (1971)
Folk&country kapela těsně před tím, než se (na nátlak zhora) přejmenovala na Plavce. Rangers/ Plavci byli zejména v sedmdesátých letech velice populární, byť jejich repertoár vykazoval jisté výkyvy. Na úplném počátku se parta shlédla v americké muzice, leč soudruzi jí záhy vysvětlili pravidla a přibylo autorských písniček. Ovšem jejich inspirace byla i tak zřejmá, viz cajdák 500 mil nebo naopak svižná Modrý měsíc (ačkoliv… i to jsou vlastně americké tradicionály). Nechybí pochopitelně covery… Nos pro trable nahráli jako Nose For Trouble angličané Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick & Tich, Mám radost zas jako I Take A Lot Of Pride Merle Haggard, z repertoáru The Seekers pochází Ave Dies (orig. Come The Day). Prakticky všichni zúčastnění byli výbornými zpěváky a jejich vícehlasy jsou famózní. To je hlavní dojem z Plavců/ Rangers.
Rockmapa (1989)
Koncem osmdesátek přišel praotec českého bigbítu Petr Janda s bohulibým projektem Rockmapa. Do svého studia Propast si zval rockové a metalové kapely, které se jinak jen těžko dostávaly k nahrávacím frekvencím ve státních vydavatelstvích a umožňoval jim natočit a vydat sigl. Výběr z těchto snímků pak vyšel na několika kompilacích. Dlouho to netrvalo… přišel Listopad a československý šoubyznys se od základu změnil, ale Petr Janda má nezpochybnitelné zásluhy na kariérách Motorbandu, Arakainu, Törru a zejména Kabátu. Ten sice na téhle desce ještě chybí (na rozdíl od Vitacitu, Kernu nebo Titanicu), ale již brzy mu vyjde v edici Rockmapa singl Koleda, koleda/ Spadla klec a začne tanec.
Sagvan Tofi & Kroky Františka Janečka – Večírek (1988)
Tofi byl v osmdesátkách idolem pubertálních dívek, jeho populatira byla nezměrná až neuvěřitelná. Herci exotického vzezření k tomu stačily pouhé dva filmy… Vítr v kapse a Kamarád do deště. V obou smyslně špulil rty a pohazoval bujnou hřívou. Koncem osmdesátek přišlo to, co přijít muselo… Sagi se nechal majitelem kinderpopové stáje Kroky přesvědčit, že je taky zpěvák. No nebyl… a materiál z téhle desky stal se v zasvěcených kruzích terčem posměchu a zdrojem různých parodií. Pán Bůh s námi a zlé pryč!
Miroslav Žbirka – Sezónne lásky (1982)
Druhá sólovka někdejšího člena populární slovenské skupiny Modus. Výraznému zpěvákovi a ambicióznímu autorovi byl kapelní život těsný a tak rok před natočením tohoto alba Modus opustil a historie ukázala, že to bylo správné rozhodnutí. Zde k mání již první hity… Biely kvet a Atlantída patří k tutovkám Mekyho koncertního repertoáru dodnes. Poprock… tu ostřejší (Cesta zakázanou rýchlosťou), tu cajdavější (Láska na inzerát), vcelku však obstojí i dnes. Zejména u pamětníků.
A co vaše guilty pleasure?
