Uši KVRM aneb slyšeli jsme v prosinci

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​​li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V prosinci to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ghost – Meliora (2015)

prosghost   Třetí album švédských anonymous těží z přitažlivé blasfemické image, záhadných identit zúčastněných (byť je v souvislosti s frontmanem, jenž si říká Papa Emeritus, stále častěji zmiňován Tobias Forge… známá postava švédské black-death scény), ale především ze skvělé muziky, která zdaleka není tak extrémní, jak by kapelní vizuál napovídal. Ryzí death a black a doom ustupují rocku temnému jako peklo samo. Chytlavé písničky, atraktivní aranže, vymazlené zvuky. Výborná deska!

 

Leprous – The Congregation (2015)

proslepr   Norský band, jenž původně sloužil co doprovodná kapela sólových výletů Insahna, frontmana blackošů Emperor. Zde se ovšem o black metal nejedná ani náhodou. Leprous produkují cosi, co bývá označováno jako avantgarde či progressive metal, tedy muzikantsky brilantní nášup, z něhož uši přecházejí. To, co Leprous velkoryse nacpou do jedné skladby, jiným by vystačilo na celé album. Slušné!

 

Jello Biafra & The New Orleans Raunch And Soul All-Stars – Walk On Jindal´s Splinters (2015)

prosjello   Musel to být tenkrát mejdan. 8. května 2011 v neworleánském klubu 12Bar. Někdejší kennedy Jello Biafra se smluvil s místními a společně si zahráli u příležitosti New Orleans Jazz & Heritage Festival. Na repertoiru klasiky tu více (House Of The Rising Sun) tu méně (Ooh Poo Pah Doo) známé. Výsledek? Lítost, že u toho tenkrát našinec nebyl.

 

Motörhead – 1916 (1991)

prosmotor   Nelze jinak. 28. prosince zemřel Ian Fraser Kilmister, kterého svět znal pod přezdívkou Lemmy. Smutná věc, leč ruku na srdce… vzhledem k jeho bohatýrskému životu se dožil požehnaného věku. Do všeho šel naplno… do mikrofonu chrčel jako raněné zvíře, do svého rickenbackera řezal, až třísky lítaly, heslo sex, drugs & rockandroll naplnil jako málokdo. Album 1916 tenkrát, před lety, posunulo Motory do vyššího populáru a zároveň už se stihlo stát klasikou. Takto si budeme Lemmyho pamatovat. Navždy. Odpočívej v pokoji, starouši!

 

Stone Temple Pilots – Core (1992)

psotempl   A smutné zprávy pokračují. Třetí prosincový den se definitivně předávkoval Scott Richard Kline, známý jako Scott Weiland, zpěvák Stone Temple Pilots či Velvet Revolver. Piloti kamenných chrámů v době vydání alba Core museli čelit obviňování, že kopírují Alice In Chains a sám Weiland, že se snaží vtělit do Laynea Staleye (mimochodem Staley si střelil zlatou už v roce 2002), později byli vzati na milost a dokonce prohlášeni poslední skutečnou grunge kapelou. Ta deska je skvělá!

 

… and now for something completely different…

 

Různí – Now That’s What I Call Christmas (2015)

proschrist   Tradice vánočních hitů je fenoménem především anglo-americkým, ostatně střílí si z ní kupříkladu vánoční komedie Láska nebeská. Našinec na to kouká trošku divně, ale nešť… jiný kraj, jiný mrav. Trojcédéčkový komplet Now That’s What I Call Christmas je vlastně docela zábavný. Najdete na něm vánočky Franka Sinatry, Cliffa Richarda, Elvise, Binga Crosbyho, ale i Slade, Pogues či Jethro Tull.

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: