Uši KVRM aneb slyšeli jsme v prosinci

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V prosinci to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

J.A.R. – Jezus Kristus neexistus? (2023)

Čím jsou starší, tím jsou lepší. A taky drzejší, vulgárnější, ostřejší (vtipní byli vždy). V textech rána na solar dnešní megakorektní době, v muzice nepopsatelná jízda. Čekal-li kdo s věkem přicházející zklidnění a usebrání, musí nutně čumět… J.A.R. jsou gangsteři, co tě sfouknou, jako svíčku. Předchozí, Anděly ověnčená Eskalace dobra (2017), byla senzační. Tohle je lepší! A Robert Balzar je Bůh!

 

Sting – My Songs (2019)

Není to klasická bestoffka… pan Sumner některé písně přemixovat, některé znovu nahrál. Nebojte… poznáte je, k žádným dramatickým změnám zde nedošlo. Jsou tu písničky z dob The Police (Message In A Bottle, Demolition Man, Roxanne), jsou tu písničky z kariéry sólové (Brand New Day, Desert Rose), playlistem i vizuálem album koresponduje se Stingovým turné, během něhož se loni zastavil v Pardubicích (ten koncert byl fantastický!) a letos se chystá do Plzně. Tenhle týpek nekazí.

 

U2 – Songs Of Surrender (2022)

Čtyřcédé kolekce, jež vyšla společně s Bonovými memoáry. Čtyřicet písní, průřez historií kapely, však přearanžovaný(ch) do intimní (téměř) akustické podoby. Zajímavost, pro fanoušky povinnost… ale taky trochu nuda nuda, šeď šeď. Škoda… tyhle Irčany chovám v převeliké úctě a prožil jsem s nimi mnoho pěkného. Ale proposlouchat se tímhle… Nebo jsem to nepochopil. Nebo nevím.

 

Phobocosm – Foreordained (2023)

O existenci Kanaďanů Phobocosm jsem dosud neměl ponětí. Chyba! Jejich třetí dlouhohrajka přináší velice sugestivní mix deathu a doomu, prostoupený temnými chmury, bezútěšným smutkem a apokalyptickou atmosférou. Působivé!

 

Bailey Zimmerman – Religiously (2023)

Řekne-li se country, naskočí rockerovi osypky, leč pozor! Bez country nebylo by rock and rollu. Čili… Bailey je mladičký americký country zpěvák a tohle je jeho debut. Country-rock, hezké písničky, on výborně vypadá, disponuje příjemně nakřáplým hlasem, frázuje moderně, jak se na jeho generaci patří. Opravdu povedené, pěkné, jednou bude hvězda.

 

… and now for something completely different…

 

Hauser – Christmas (2023)

Stjepan Hauser je osmatřicetiletý chorvatský violoncelista, úspěšný a ceněný v oblasti klasické hudby, jenž se však v posledních letech prezentuje spektakulárními koncerty, na nichž interpretuje covery písní popmusic. Což tedy není případ této desky. Zde se hrají skladby vánoční. A to nikoliv nutně lidové koledy, nýbrž třeba Berlinova White Christmas, O Holy Night Adophe Adama či Mozartovo Laudate Dominum. Doprovází český orchestr i sbor. Pěkné. Byly Vánoce, tak co jako?

 

A co si hrajete vy?

 

 

 

Štítky: