Koronavirová epidemie uvrhla některé členy redakce do karantény venkovské chalupy. Zde, odříznuti od světa televize a sociálních sítí, objevili starý gramofon značky Tesla a štos LP desek v potrhaných obalech. Bůhví, kde se vzaly a kdo je kdy poslouchal, možná tu zůstaly po rodičích. Nebo si je hrála babička? Podstrčil nám je mstivý soused? No dobrá… možná jsou to naše guilty pleasure. Taky takové máte, ne?
Miroslav Žbirka – Nemoderný chalan (1984)
Úvodní hitovka 22 dní je ještě typická žbirkovina těch let, ale celkově je čtvrtá Mekyho studiovka pokusem vykročit dál. Od beatlovského písničkářství směrem k novovlnnému popu. Ovšem s potutelným mrk mrk… vím, že jsem nemoderný chalan v manšestrovém saku a košilí dopnutou na poslední knoflík a nestydím se za to. Poraď si sám, Do člna, Ticho nebo skladba titulní, to jsou především parádní čísla Laca Lučeniča, kapelníka doprovodného Limitu, jež měl na starosti aranže a zejména kytary nahrál parádní. Úsměvný je pokus o rap V-klub, ale pro atlantidovskou Mesto spí ho Mekymu rádi odpustíte. Sympatická věc!
Louis Armstrong – Lucerna 1965 (1979)
Byla to tehdy velká sláva, srovnatelná s návštěvou nejvyšších státních představitelů (jak tehdy znělo dobové ptydepe). Slavný trumpetista a zpěvák byl tehdy (opět) na vrcholu a jeho pražský koncert byl velkou společenskou událostí, na kterou se dodnes vzpomíná. Ostatně… záběry zubícího se muzikanta, jenž nadšeně aplauduje vystoupení Jiřího Jelínka a Evy Pilarové v Semaforu jistě znáte. Koncert se konal v srpnu 1965, však na gramofonové desce byl vydán až v roce 1979. Tak to tehdy chodilo.
Jiří Štědroň – Neklidné srdce (1974)
Zasloužil-li by si někdo nálepku (pro)režimní zpěvák, byl by to právě Jiří Štědroň, v sedmdesátých letech člen souboru Plameny, který zřizoval přímo Ústřední výbor Socialistického svazu mládeže. Zničilo mu to kariéru… byť vystupoval v televizi i rozhlase, velkého úspěchu nikdy nedosáhl, po roce 1989 se vcelku rozumně stáhl ze scény. Škoda… zpěvák nebyl špatný, k tomu svého času skutečně pohledný a charismatický muž. Zde jeho první sólová deska, ještě s Plameny.
Stanislav Hložek, Petr Kotvald – Holky z naší školky (1983)
Začínali jako sboristé podporující Hanu Zagorovou v orchestru Karla Vágnera, pak přišel bubblegummový superhit Holky z naší školky a ten je posunul na forbínu. Sympatičtí chlapci, nekonfliktní plytká muzika pro dvanáctileté dívky. Populárními byly i další, zde obsažené písničky… Láska očima z filmu Bota jménem Melichar nebo Bílá královna. Nechybí covery (úloha předělávek v normalizační popmusic, respektive socialistické zacházení s autorskými právy… to je téma na diplomovou práci) Oh Suzi proslavili švédští Secret Service, Hej taste napsala hitová továrna Chapman/ Chinn jako Mickey pro američanku Toni Basil. Nu… těžko se divit Petrovi Kotvaldovi, že se koncem osmdesátek postavil na vlastní.
Petr Kotvald – Přísně soukromá sci-fi (1988)
A jaké, že bylo hudební cítění tehdy devětadvacetiletého zpěváka ukázala hned první sólovka. V čele kapely Trik servíroval fanynkám (tehdy) moderní pop, balený do (tehdy) odvážné image. První hitovkou se stala Ukradnu tě lásko, povinný cover zde zastupuje Jacksonova netypická balada Be Not Always, kterou Kotvald zpívá pod názvem Doufá.
Citron – Plni energie (1986)
Nejspíš první heavymetalová deska v ČSSR, kupodivu nikoli první citronovská. Tou byla fošna Tropic Of Cancer (1982), exportní verze debutu tehdy ještě rockového Citronu. Ovšem o čtyři roky později bylo vše jinak, z původní sestavy zbyl toliko bubeník a kapelník Radim Pařízek a zrodila se legenda. Točilo se v Praze, míchalo se v Německu… snad proto album začíná provařeným fórem, obšlehnutým z desky Restless And Wild solingenských Accept. Kytary znějí jak z plechového sudu, Standa Hranický zní, jak by se škrtil na špagátu, ale tehdy jsme z toho byli úplně vyndaní.
Umberto Tozzi – Greatest Hits In Concert (1985)
Italské zpěváky, populární v sedmdesátých a osmdesátých letech, budeme nejspíš už navždy cpát do škatulky italodisco a nebudeme daleko od pravdy. Ostatně Tozziho Ti amo, Tu, Gloria nebo Stella stai známe i v českých verzích Petra Rezka, Víti Vávry či Michala Davida. Ovšem taková Dimmi di no nebo Gabbie zní spíše jako adult oriented rock amerického střihu… ostatně na nahrávání téhle desky se sešli instrumentalisté zvučných jmen… taky John Ferraro na bicí či kytarista Lee Ritenour. Takže žádná šmíra!
Lucie Bílá – Lucie Bílá (1986)
Ajta krajta! Hanka Zaňáková krátce poté, co jí Petr Hannig vymyslel pseudonym Lucie Bílá. První album, kolovrátkové prostoduché popěvky o holce, co má kluka na vojně. Pamětníci si vzpomenou na hlouposti Horší než kluk či Neposlušné tenisky. Doprovod má na svědomí skupina Maximum Petra Hanniga. No… nakonec to dobře dopadlo, Lucie měla štěstí… potkala Arakain a pak autorskou dvojici Osvaldová/ Soukup. Ale to už je jiná pohádka.
Michal David a Kroky Františka Janečka – Non Stop (1984)
Provází ho legenda o talentovaném muzikantovi, o skvělém jazzovém pianistovi, ale co naplat… veřejně se prezentoval především jako autor/ interpret eurodiskotékových pitomostí. Kolotoče-lunaparky, hopsavá popina nejhrubšího zrna… zde ještě v dresu týmu JUDr. Janečka s trvalkami typu… Non Stop, Tak se lásko měj, My máme prima rodiče nebo To zas byl den. Zdálo se, že jeho kariéra změnu režimu nepřežije, ale chyba lávky… Michal David je tu stále a možná silnější než dřív. Jeho někdejší fanoušci jsou právě na ekonomickém vrcholu a tedy se chtějí a mohou bavit… mladší ročníky zas nevnímají ty normalizační konotace… Majkl Dejvid rulez… no jo no.
Šimek a Grossman – Povídky Šimka a Grossmana (1978)
Jejich Návštěvní dny v Semaforu se staly legendou. Pásma vyprávění, autorského čtení, písniček a skečů bývávala beznadějně vyprodaná. Mimořádnou oblibu si držely především jejich humorné povídky. Psávávali je společně, zde výběr čtený Miloslavem Šimkem (Jiří Grossman zemřel po těžké nemoci v roce 1971)… Jak jsem se učil plavat, Branné cvičení naší školy, Jak jsem ochořel… sranda!
A co vaše guilty pleasure?
