Uši KVRM aneb slyšeli jsme v lednu

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V lednu to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Gaia Mesiah – Excelent Mistake (2018)

Na přelomu milénia děvčata (Josh promine) zazářila, leč odstředivé síly zbytnělých eg rozmetaly kapelu v prach. V roce 2017 se holky zase sešly (na festivalu ve Vroutku, byli jsme u toho!), zkušenější, zmoudřelé, zlé zapomenuto. A nahrály fantastickou desku! Napěchovanou ženskou energií, výbornou muzikou a smysluplným sdělením. Tohle je sebevědomá kapela, jejíž logo si necháte vytetovat na rameno. Senzace!

 

J.A.R. – Frtka (1992)

Takto se v devadesátkách rodila tuzemská rapová scéna. J.A.R. byli u toho a svým debutem položili základní kámen. Na rozdíl od většiny následovníků si však hlavně dělali srandu. Ze všeho a ze všech. A to srandu notně agresivní! Bůhví, zda by takováhle nálož vulgarit, sprostot a nekorektních fórů mohla vyjít dnes. Aniž by pány někdo žalovat. Inu… devadesátky! Tehdy se mohlo (a dělalo) vše. Ovšem pozor! Frtka je především nesmírně dobře uchopený žánr! Černí bratři to za oceánem nedělali jinak.

 

Nerez – Na vařený nudli (1988)

Druhé album folkových hvězd. Ovšem album, na kterém je Nerezu ve folkovém ranku hodně těsno. A tak je deska šperkována ozdobami tu jazzovými (instrumentálky Střemhlav), tu latinoamerickými (Naruby… později je Navarová dovede k dokonalosti), tu funky bigbítovými… když se v závěru titulní písně přidá kapela Laura a její tygři, musí si posluchači držet klobouky oběma rukama. Fantastické číslo je Vítkem Sázavským odzpívaná Yburan omažyp. Tohle se neoposlouchá nikdy! Takovýhle party už snad ani nejsou.

 

Marie Rottrová – Muž č.1 (1981)

Počátek osmdesátek nebyl pro tuzemskou popmusic právě štastnou dobou. Točily se mnohé hovadiny a to horší mělo ještě přijít. Ale! Byla tu i Marie Rottrová! Dáma s fantastickým hlasem, vytříbeným vkusem a partou rozumných řemeslníků kol sebe. Důkazem budiž album, pojmenované po českém coveru písničky Blame It On The Boogie, se kterou v té době slavil úspěchy Michael Jackson. A jsou tu i další předělávky… Call Me Arethy Franklin (zde Kdo má rád), Surrender Diany Ross (česky Teď právě máš svou šanci) nebo You´re All I Need To Get By On Marvina Gaye a Tammi Terrel (zde Tobogán, avšak v dravější verzi opět Arethy Franklin). A pak… bigbíty zbožňovaná… Lásko, voníš deštěm, kterou v roce 1976 jako She´s Gone napsali Black Sabbath. Ovšem bodují i původní české věci… příkladně Já ti vzkážu nebo Když tohle vím jen já v typickém rukopisu Leška Semelky. Jojo… Maruška!

 

Kula Shaker – K (1996)

Senzace devadesátek! Parta, náležící k silné generaci britpopů a jejich debut. Debut více než jen ovlivněný indickou hudbou. Písničky Tattva nebo Govinda jsou již regulérní world music! Byl to v té době nejrychleji prodávaný debut. Není divu, ono to zní fakt zajímavě!

 

… and now for something completely different…

 

Na samém sklonku ledna, dopřáli jsme si Moliérův týden. V karlovarském divadle shlédli jsme zájezdové představení divadla Kalich Lakomec, s Pavlem Zedníčkem v titulní úloze. Nebylo to vůbec zlé, že Zedníček není jen pitvorným Čmaňou víme od jeho (a Morávkova) Richarda III., však znáte ty zájezdovky… třese se prsama, šátrá v poklopci, někdo řekne prdel a divadlo leží. Tak toho jsme byli (až na vyjímky) ušetřeni. Zedníček diktoval, ostatní jen přihrávali, příjemný večer… mimochodem… přátelé, fakt vám přišlo tak srandovní, když zoufalý, vyděšený, okradený Harpagon vyhrožoval publiku: Všechny vás nechám pověsit? Mě běhal mráz po zádech! Skvěle pane Zedníčku!

 

Nu a druhý den následoval výlet do Prahy. Ve Stavovském dávali Misantropa! Režisér Jan Frič (viděli jsme i jeho šíleného Fausta!) děj přenesl do současnosti, společnost scházející se v Celimenině budoáru tvoří mladí umělci a hipsteři, žvanící hlouposti o globálních problémech planety, točící na mobil vše a všechny, především však sebe. Zahořklý Alcest (opět fantastický Vladimír Javorský) to vše sleduje s ponurým pesimismem a na konci… nebudeme ani naznačovat! Kateřina Winterová (Celimena) byla sošná, Jana Stryková (Elianta) vtipná. David Matásek (Filint) na svém. Igor Orozovič (Oront) jakbysmet. Zážitek! Přes to, že divadlo bylo poloprázdné!

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: