Uši KVRM aneb slyšeli jsme v květnu – koronavirový speciál

Koronavirová epidemie uvrhla některé členy redakce do karantény venkovské chalupy. Zde, odříznuti od světa televize a sociálních sítí, objevili starý gramofon značky Tesla a štos LP desek v potrhaných obalech. Bůhví, kde se vzaly a kdo je kdy poslouchal, možná tu zůstaly po rodičích. Nebo si je hrála babička? Podstrčil nám je mstivý soused? No dobrá… možná jsou to naše guilty pleasure. Taky takové máte, ne?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Karel Zich – Paráda (1983)

Majitel úchvatného hlasu zazářil již počátkem sedmdesátých let ve Spirituál kvintetu. Záhy bylo jasné, že ho slavní folkaři na soupisce neudrží. Z romantického kluka s kytarou se časem přehrál do poněkud svazující role českého Elvise. Svědectvím budiž toto album. Obsahuje rockandrolly jak autorské, tak převzaté, Michalem Bukovičem přetextované… Lewisova Tutti Frutti je zde jako Kudy? Tudy!, Perkinsonova Blue Suede Shoes se jmenuje Nešlap mi na sandál, Love Me (Žárlím na tvůj stín) nebo Hound Dog (Kdo má na přestávku nárok) proslavil právě Presley. Však velkým hitem tuzemským se stala titulní věc. Karel Zich náhle zemřel před šestnácti lety… bylo mu pouhých pětapadesát. Je to velká škoda.

 

Viktor Lazlo & Karel Zich – Sweet, Soft And Lazy (1986)

Prapodivné split album, jímž se snad chtěl Supraphon blýsknout v Evropě. Druhou stranu LP okupuje Karel Zich v poněkud zoufalých, anglicky zpívaných verzích písniček ze svého repertoáru. Ale! První strana patří belgické zpěvačce Sonie Dronier, vystupující pod pseudonymem Viktor Lazlo. A to je zajímavé, neboť (tehdy šestadvacetiletá) kráska tmavé pleti se pohybovala v podobných vodách, jako mnohem slavnější Sade. Čili sexy přijazzlý popík. Ta deska je divná a asi i zbytečná, ale Sonia je fajn.

 

V Moto Rock – II (1980)

Maďarští rockeři na tom byli v dobách budování socialismu vždy lépe, než rockeři tuzemští. Uherší komouši po bigbíťácích tolik nešlapali, nechávali je hrát (dokonce i v kapitalistické cizině), natáčet desky a nebránili se importu zápaďáckých hvězd (Queen, U2, Genesis) na maďarská pódia. Takže… Maďaři byli vystaveni konkurenci těch nejlepších, což se projevovalo vyšším sebevědomím a se světem srovnatelným zvukem. Jednou z požehnaných byla i tato partička. Motoři však spíš než hard rock hrnuli něco, čemu se v Americe říkalo Adult Oriented Rock.

 

Stanislav Procházka ml. – Celá škola už to ví (1983)

Jeho tatímek byl slavný zpěvák dechovky, syn chtěl jít v jeho šlépějích, však vzal to za špatný konec. V osmdesátých letech nastoupil do stáje hitmakera a producenta Petra Hanniga a společně stvořili toto. Jistě… dvanáctiletá děvčata byla ze Standy vedle, ale chtěl to tak i téměř třicetiletý zpěvák? To už se nedozvíme, Stanislav Procházka před sedmnácti lety po dlouhé nemoci zemřel.

 

Věra Špinarová – 7 (1986)

Uctívaná zpěvačka. Právem, to nebudiž zpochybňováno. Ale! Sedmá studiovka představuje Věru, co rockovou dračici, šmrncnutou novovlnnou princeznou. Navíc disponuje děsivým (byť v té době moderním) soundem s otravným zvukem elektronických bicích. Když Věra otevře hrdlo a pošle to tam (Prodavač losů nebo Já vím) jdou na mě mrákoty. Zbytek… hm!

 

Dalibor Janda – Hurikán (1986)

Ve druhé polovině osmdesátek ho bylo všude plno, tři roky po sobě vyhrál anketu Zlatý slavík a pokořil tak (do té doby prakticky nesestřelitelného) Karla Gotta. Písničky Hurikán, Žít jako kaskadér, Hráli jsme kličkovanou, Ostrovy nebo Oheň, voda, vítr (titulka z připitomělého seriálu Bylo nás šest) točily rádia v nejvyšších rotacích. Býval často v televizi a zejména dámy ho rády vídaly… zarostlý sympaťák s charakteristickým chraplákem. Bigbíťáci však kořili se jiným.

 

Marie Rottrová & Flamingo – This Is Our Soul (1970)

Exportní verze zpěvaččina debutu vznikala souběžně s deskou určenou tuzemsku. Čili sestava kapely i playlist jsou zcela totožné, jen Marie zde zpívá anglicky. Její výslovnosti by se dnešní gymnazisté nejspíš usmívali, ale přátelé… ! Ten hlas! Když to Marie rozbalí v soulech A Change, Chains Of Fools nebo Ain´t No Way, má jeden vztek na tu zpíčenou dobu, která takovéhle talenty přišlápla k zemi. O výborném Flamingu nemluvě.

 

Karol Duchoň – Karol Duchoň (1974)

Slovenský Tom Jones, říkávalo se o něm a respekt mu vyjadřoval i Božský Karel Gott. Disponoval chlapáckým barytonem, fantasticky frázoval, měl v sobě swing. Co mu chybělo, byl repertoár. A to dokázal udělat událost z kdejaké blbiny. Vycházely mu hlavně singly, eLPíček pomálu. Silný byl v coverech… zde Šiel, šiel (v originále německá obskurnost Simon Butterfly a jeho Rain, Rain, Rain) nebo Koš zázrakov (Soul Men dvojice Sam & Dave). Nebo si najděte předělávku pecky Billyho Oceana Red Light Spells Danger (Karol ji zpívá jako Mám ťa rád). Byť byl spevákom populárnej hudby, žil jako rocková hvězda. Chlast ho zabil v pětatřiceti.

 

Al Bano & Romina Power – Libertá! (1987)

On Ital, ona Američanka (dcera herce Tyrona Powera). Třicet let byli manželé, pětadvacet let tvořili pěvecké duo. Nahráli mraky hitů (Sharazan, Ci Sara, Tu, soltanto tu, Siempre, siempre, Felicita… ) objížděli s nimi nejrůznejší festivaly, celkem prodali na 160 miliónů desek. A nepochybně jim k tomu pomohla image stále zamilovaného páru. Italský pop jako z učebnice.

 

Boney M – Nightflight To Venus (1978)

Megaúspěšný eurodiskotékový projekt německého producenta Franka Fariana, kterým na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let boural evropské hitparády. Při živých vystoupeních na sebe největší pozornost strhával extravagantní tanečník Bobby Farrell a tak si jen málokdo všimnul, že kapela jede většinou z playbacku. A později se provalilo, že část souboru se nepodílela ani na nahrávání alb (později tento model Farian zopakoval s Milli Vanili). Ty hity (Rasputin, Brown Girl In The Ring, Rivers Of Babylon) ale tenkrát zněly opravdu všude. I v Československu.

 

A co vaše guilty pleasure?

 

 

Štítky: