Uši KVRM aneb slyšeli jsme v květnu

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V květnu to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zuzana Michnová – Rány (1986)

Klenot tuzemské rockové historie, synkretické propojení dvou osobitých muzikantů… kytaristy a skladatele Michala Pavlíčka a zpěvačky a textařky Zuzany Michnové. Že je Michnové folkový rámec těsný, dokazovala už počátkem osmdesátek na albech Marsyas, Pavlíček pak pátrání po inspirativním ženském elementu završil angažováním Báry Basikové do Stromboli. Ale před tím vyšlo ještě toto. Michnová je úchvatná, Pavlíček magický… skladby Už je pryč, Rány, Lucrezia Borgia nebo Obraz z písku patří nepochybně do zpěvníku se zlatou ořízkou. Šlo o projekt ryze studiový, šéf nahrál všechny nástroje, bicí obstaral věrný souputník Klauda Kryšpín. Tohle se neomrzí nikdy.

 

Kamasi Washington – Fearless Movement (2024)

Páté album amerického saxofonisty mladší generace (letos 43). Barevný fusion jazz, opulentní aranže, moderní zvuky, samply, něco málo hip hopu… podobně to dělá třeba George Clinton, ostatně i on je v dlouhé soupisce zúčastněných. Tohle poslouchat je velkým dobrodružstvím, neb našinec nevychází z údivu. Skvělá věc!

 

Lizz Wright – Shadow (2024)

Novinka americké jazzové zpěvačky. Přináší muziku na pomezí jazzu, soulu a gospelu, v bookletu najdeme jména Meshell Ndegeocello, Brandee Younger nebo Angelique Kidjo… čili samý zajímavý ženský. Pěkný to je.

 

Jordan Rakei – The Loop (2024)

Ale tohle je příjemné! Jordan Rakei je dvaatřicetiletý novozélanďan žijící v Londýně a tohle je jeho pátá nahrávka. Nu-jazz, výrazně připoplý, však stále sdostatek synkopovaný. Rakei si to umí pocentrovat ve studiu, leč tady využívá spoustu hostů. Nadto výborně zpívá. Překvapení!

 

Billy Idol – Rebel Yell (1983)

V reedici u příležitosti čtyřicátého výročí vydání vyšlo průlomové album britského punkáče, jež původně šlo na pulty obchodů počátkem osmdesátek. Tedy… punkáče… jak se to vezme. On byl Billy spíš popíkář, ovšem s tak neodolatelně arogantním výrazem, že se málem stal ikonou žánru. Ta deska je dobrá, pro lidi dospívající v osmdesátkách kultovní… titulka je naprostá ikona, ale výborně si vedly i singly Flesh For Fantasy nebo Eyes Without a Face. Ovšem! Dodejme, že spolutvůrcem úspěchu byl kytarista Steve Stevens.

 

… and now for something completely different…

 

Několikadenní výlet do Vídně. A tam… návštěvy kulturních památek, především pak Umělecko-průmyslového muzea s obrazárnou plnou Vermeerů, Rembrandtů, Brueghelů, Caravaggiů a jiných Raffaelů… velká expozice Rubense (rakušácí asi vykradli Antverpy), v Albertině výstava Roye Lichtensteina a něco impresionistů, pochopitelně Schönbrunn (tady jsme zažili evakuaci!), ale taky Wotrubův kostel, což je brutalistní stavba ze sedmdesátek (vygůglete si). V restauracích tam výborně vaří a všeho servírují hromady… jaja wiener schitzel und kaiserschmarn… vlakem jste ve Vídni z Prahy za čtyři a půl hodiny. Takže…

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: