Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V dubnu to tedy byli…
Me And That Man – New Man, New Songs, Same Shit Vol. 1 (2020)
Před třemi lety překvapil Adam Nergal Darski, takto frontman polských blackmetalových božstev Behemoth, fanoušky extrémních žánrů svým vedlejšákem Me And That Man, který si smluvil s britským muzikantem Johnem Porterem. Servíroval na něm temné country kořeněné blues i gospelem, s přitažlivým černobílým vizuálem jarmushovských psanců. Nyní tu máme pokračování a lecos je jinak. Filosofie i sound zůstaly zachovány, o to nic, leč Nergal se stáhl do pozadí, do role autora a producenta, a na novince dává prostor zajímavým hostům… je tu Jorgen Munkeby z Jaga Jazzist, Jerome Reuter z Rome či Anders Landelius z Dead Soul, ze scény extrémní se zúčastnili třeba Insahn, Niklas Kvarforth (Shining) nebo Corey Taylor (Slipknot), něžné pohlaví zastupuje Johanna Sadonis z hardrockových Lucifer (a na principála tak zbyla jediná píseň, v mateřštině prezentovaná Mestwo). Čili rozpětí značné, leč Nergal to ukočíroval a výsledek působí neobyčejně sevřeně a jednotně. Tohle je skvělá deska!
Roman Dragoun – Samota (2016)
Komorní album, které si Roman Dragoun nadělil k šedesátinám. Střídmé aranže… vedle Dragounova piána tu a tam Jiří Žáček se saxofonem, Radek Krampl s vibrafonem a David Křetínský na bicí. Silné texty Milana Prince, tématy jsou samota, osamění, meditace, víra… ne nebojte… Roman Dragoun je zpěvákem tak úžasným, že ani velká slova z jeho úst neznějí pateticky. Krása!
Marilyn Manson – We Are Chaos (2020)
Bylo jen otázkou času, kdy v současné zcitlivělé době na Mansona vyplavou nějaké nechutnosti, kdy se některá z jeho bývalek rozvzpomene na příkoří a ústrky, jež na ní páchal. Neb americký divočák, který se v minulosti prezentoval nejrůznějšími obscénnostmi, úchylárnami a závislostmi je snadný cíl. Nu… vinu posoudí justice, my se těšíme z loňské novinky, která pokračuje v trendu jistého zklidnění a usebrání. Manson stárne a pokládá si otázky. Kultivovaně. Na tom má nejspíš zásluhu i producent Shooter Jennings, jenž produkovává desky country či southern rocku. Máte-li za to, že Manson je jedním z nejzajímavějších a nejinvečnějších umělců uplynulých třiceti let (řeč je o bigbítu, chápem, ne?), tahle deska vás potěší.
The Police – Outlandos d´Amour (1978)
Debut. Parta bývá řazena do škatulky ostrovního punku, leč poslech nepřipraveného zmate. Úvodní Next To You se sice ještě odpíchne na první, leč pak už dominují sudé doby. K divení to není. Modří vědí, že reggae bylo mezi punkery těch dob oblíbenou muzikou a to zejména z důvodů politických. Tenhle mix punk rocku a reggae později The Police dotáhnou k dokonalosti. A máme tu i první hit… Roxanne.
ZZ Top – ZZ Top´s First Album (1971)
Rovněž tohle je debut. Houstonští ZZ Top se zformovali v roce 1969 a od té doby nezměnili sestavu! Desku pojmenovali First Album, prý aby bylo všem jasné, že hodlají v kariéře pokračovat. Pro kapelu typický blues rock najdeme už tady, texty pracující s dvojsmysly a sexuálními narážkami také. Texasané se za padesát let vlastně vůbec nezměnili. Jen vousy mají delší. Vypadá to jednoduše, leč nemylme se… v triu to musí šlapat! A těmhle chlápkům to šlape fantasticky! Za potenciální hit lze považovat úvodní (Somebody Else Been) Shaking Your Tree.
… and now for something completely different…
Před Velikonoci 2018 se v prostorách newyorské (bývalé) zbrojnice Marcy Avenue Armory uskutečnilo představení muzikálu Jesus Christ Superstar. Přihlíželo 1500 diváků, v TV se vysílalo o pár dní později, přímo na Velikonoční neděli. My měli možnost seznámit se až nyní, v dubnu to běželo na ČT Art. Dojmy? Zklamání! Američané to pokazili! Což o to, scéna vypadala moc pěkně, v kulisách hrála živá kapela, účinkující dokonalí profesionálové, taneční company špičková, sólisté hvězdní… ale kam se sakra vytratil bigbít? Johnny Legend je jistě vynikající zpěvák, ale pro roli Ježíše, kterou má člověk spojenou s Tedem Neeleym, Ianem Gillanem, Kamilem Střihavkou nebo Danem Bártou, se prostě nehodí. Charismatického proroka nepřipomíná ani náhodou, na scéně působil spíše dojmem ztraceného děcka. Milost si s přihmouřením oka zaslouží Jidáš Brandona Victora Dixona, výborný byl Kaifáš Normana Lewise, hlasově úchvatná (leč herecky poněkud toporná) byla Maří Sary Bareilles, roli krále Heroda s přehledem uhrál Alice Cooper… ale jinak otrava.
A co si hrajete vy?
