Uši KVRM aneb slyšeli jsme v dubnu

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V dubnu to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Alice In Chains – Facelift (1990)

Debut grunge legendy. Ačkoliv… sesypat do jedné škatulky Nirvanu a Alice In Chains je hodně zavádějící. Alička měla blíž k rocku a metalu a na její odkaz dnes přísahají spíše stoneři či sludge metalisté. Ať tak, či tak… talentscouti z Columbie si tehdy mohli mnout dlaně, neb bylo jasné, že jsou svědky něčeho velkého, že se na svět dere soubor mimořádných talentů. Jerry Cantrell co invenční autor, Layne Staley jako Bohem (nu, možná spíš padlým andělem) políbený pěvec. Klasika!

 

Soen – Lotus (2019)

Čtvrtý počin švédských progresivních metalistů. Parta mívala punc supergroup, neb ji (v roce 2010) zakládali drummer Martin Lopez (ex Opeth nebo Amon Amarth) a basák Steve Di Giorgio (ex… a to by byl dlouhý seznam). Nyní tedy soubor namakaných muzikantů, co se chtějí předvést. A předvádějí se v melodickém metalu. Jako jo jako.

 

Ibrahim Maalouf – Diagnostic (2011)

Jasně… třetí řadovka libanonského trumpetisty je napěchovaná skvělou muzikou. Muzikou, v níž se mísí jazz s world music i bigbítem. Je nacpaná nádhernými melodiemi, oslňující hráčskou ekvilibristikou. Obsahuje cover Jacksonovy They Don’t Care About Us. Ale! Slyšet ji musíte především kvůli skladbě Beirut! Jedenáct minut, bez nichž se svět neobejde! Že jazz nemůže být sexy? Tak si pusťte video!

 

Brad – Shame (1993)

Další plod Seattlu. Tuhle partu si drželi zpěvák Shawn Smith a kytarista Stone Gossard (jasně Pearl Jam). Pro jisté členy redakce iniciační záležitost a nostalgie mládí. Shawn v dubnu umřel. Ve třiapadesáti! Průser!

 

Brad – Interiors (1997)

A ještě dvojka výše zmíněných. Točilo se tentokrát v domácím studiu Stona Gossarda a na rozdíl od debutu si parta najala producenta Nicka DiDia. Což byl člověk povolaný, neb dělával i se Stone Temple Pilots, Pearl Jam, Danzigem či Rage Against The Machine. O mix se postaral Brendan O´Brien, čili další velké jméno. Nemá to v sobě tu rozervanost seatlesských kolegů. Ale melancholie plno. Jo? Třeba písnička Upon My Shoulders s hammondkami a cellem. Pěkný!

 

… and now for something completely different…

 

Řekne-li se Popelka, kdekomu se vybaví ruměnolící Libuška Šafránková, ana uhánějíc na věrném Juráškovi, uniká přitroublému princi. Ovšem opera Gioacchina Rossiniho vychází z pohádky Charlese Perraulta z roku 1697, čili milovníci Tří oříšků mohou být dějem lehce zmateni. Jenže ono jde hlavně o krásnou hudbu, že? A té je v nastudování Národního divadla neúrekom. Mimochodem… to nastudování má na svědomí náš Jan Kučera, šéfdirigent Karlovarského symfoňáku. Na Popelku jsme si v dubnu zajeli do Stavovského divadla. A byl to moc pěkný večer!

Štítky: