Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V dubnu to tedy byli…
Accept – Humanoid (2024)
Tak Wolf Hoffmann tu káru táhne dál. Dnes již jediný z původních členů solingenských ocelářů, stále živí značku, jež má v jistých kruzích vysoký lesk. Fanoušci klasického heavy metalu nepohrdnou. Sedmnáctá řadovka. Zajímavostí se může jevit skladba Hard Times, což je cover soulového bombarďáka Curtise Mayfielda. Vida.
Alice Cooper – Breadcrumbs (2024)
Je neuvěřitelné, v jakém laufu se nachází temnokníže Cooper. Nedosti na tom, že krom své sólové kariéry provozuje i VIP partu Hollywood Vampires, on má potřebu spunktovat i toto… partičku starých známých, vesměs z jeho rodného Detroitu vzešlých muzikantů. Tím nejslavnějším je nejspíš kytarista Wayne Kramer z MC5. A pak producent tohoto projektu Bob Ezrin. EPíčko obsahuje i skladbu Your Mama Won’t Like Me, kterou zpívávala (rovněž detroitská rodačka) Suzi Quatro, ta se ale nahrávání neúčastnila. Hm.
Suldusk – Anthesis (2024)
Za australským projektem Suldusk stojí zpěvačka Emily Highfield a tohle je její druhá studiovka. Přináší mix atmosférického temného folku a hysterických blackmetalových rubanic. Vcelku zajímavé, byť asi nikterak objevné.
Thin Lizzy – Shades Of A Blue Orphanage (1972)
Druhé album irských rockerů. Mnoho chvály za něj tehdy neposbírali, však podmanivý projev páně Lynnotův zdvihá předvedené o několik levelů výš. A ty slavné časy čekaly za rohem.
Melissa Aldana – Echoes Of The Inner Prophet (2024)
Chilská tenorsaxofonistka a její sedmé album. A druhé na prestižní značce Blue Note. Což něco znamená. Shorterovská saxofonová melancholie, Melissu doprovází parta kytara, piano, basa, bicí. Pěkný!
… and now for something completely different…
Pánbůh zaplať za nápad přenášet do kin přímé přenosy z divadel. Zejména jde-li o divadla, do kterých lístky prostě neseženete (anebo jsou trošku z ruky, viz přenosy oper z Metropolitní). Jako je to Dejvické. Člověk už nemusí číhat každý měsíc s prstem na tlačítku na okamžik, kdy se uvolní vstupenky do předprodeje, prostě jde do kina. Vím… není to totéž, ale… V dubnu jsme tedy navštívili hru Elegance molekuly, kterou v Dejvickém režíroval Petr Zelenka. Pojednává o profesorovi Holém, objeviteli účinných antivirotik, jimiž se v současnosti léčí AIDS, ale i žloutenka. Ovšem… skutečným hrdinou je tu americký chemik a obchodník John C. Martin, jenž riskoval kariéru (a vlastně i existenci) aby Holého objevy dostal až k pacientům. A vydělal na tom stovky miliónů dolarů, dodejme. Martina hraje Ivan Trojan, profesora Holého Martin Myšička… pěkný divadlo.
A co si hrajete vy?
