Uši KVRM aneb slyšeli jsme v dubnu

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V dubnu to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Udo Dirkschneider – My Way (2022)

Německý metalový zpěvák, jenž největší slávy dobyl v řadách solingenských Accept, oslavil sedmdesátku. A k tomuto významnému jubileu si nadělil album coverů. Shromáždil na něj písničky, které ho v životě ovlivnily či někam nasměrovaly, zkrátka ty, jež lemovaly jeho (hudební) cestu. Ukřičenému hlasu skvěle sedly věci od Judas Priest (Hell Bent For The Leather), Motörhead (No Class), Led Zeppelin (Rock´n´Roll) nebo AC/ DC (T.N.T.), ale výborně vyšla i taková They Call It Nutbush Tiny Turner a vlasně docela vkusně se popasoval i se Sinatrovou My Way. Ten chlápek má vkus! A styl! Tohle se povedlo.

 

Deep Purple – Turning To Crime (2021)

A ještě jednou covery. Deep Purple to hrnou se snad ještě větším drajvem, než zamlada… už deset let jedou permanentní turné, za posledních pět let vydali tři studiové desky. A to je věkový průměr zúčastněných 73 let! Pravda, při natáčení téhle se prý potkali toliko u filmování videoklipu k písničce Oh Well (Fleetwood Mac), v níž s nadhledem objasňují okolnosti oné hudební loupeže, jinak vše potřebné obstaral a pomíchal producent Bob Ezrin. Ale! Na výsledku to nepoznáte! Ti dědkové mydlí s nesmírnou chutí a mladickou rozjíveností. Ať se jedná o dylanovku Watching The River Flow, creamovskou White Room, nebo záverečné instrumentální medley Allman Brothers, Led Zeppelin či Spencer Davis Group. Mimochodem… v písničce The Battle Of New Orleans debutuje v roli sólového zpěváka basista Roger Glover. Po padesáti letech v kapele! Čirá radost!

 

Venom – Sons Of Satan (2020)

Praotcové black metalu, jejichž klasické album z roku 1982 ostatně dalo žánru jméno, a jejich vejškrabky. Album nikdy nevydaných demonahrávek a studiových sejšnů z let 1979 – 83, tedy z období klasické sestavy Cronos/ Mantas/ Abaddon. Zvuková kvalita příšerná (Venom vždycky zněli prasácky, ale tohle je něco!), obsah pofidérní, leč… jako dokument doby?

 

Di Meola/ McLaughlin/ De Lucía – Friday Night In San Francisco (1981)

Ten koncert se udál 5. prosince 1980 v sanfrancisském The Warfield Theatre a později byl označen za nejdůležitější kytarový gig všech dob. Sešli se na něm jazzoví hráči Al Di Meola a John McLaughlin, se španělským flamencovým virtuosem Pacem De Lucíou a … zbytek je historie. Toliko tři akustické kytary nadělají muziky na celý večer. A jaké muziky! Úvodní Mediterranean Sundance/ Río Ancho je nářez, jež vás povalí! Tohle se dá poslouchat po zbytek života.

 

Christone Kingfish Ingram – Kingfish (2019)

Třiadvacetiletý kytarista a zpěvák pochází z mississippského Clarksdale, čili… čili může hrát jedině blues. Ovšem jak! Ten kluk už na svém debutu zní, jako životem otřískaný padesátiletý střelec, s játry ztvrdlými na kámen a cigaretovým dehtem za nehty. Pravda… s materiálem mu výrazně pomohl bubeník (a též producent alba), zkušený Tom Hambridge, ovšem o lecčems vypovídá i účast hvězdného Buddyho Guye nebo Keb´moa´. S lidma, jako je Kingfish, tu bude blues na věky!

 

… and now for something completely different…

 

Velikonoční výlet do Belgie, respektive do Brugg. Úžasné město se středověkou architekturou, starobylé domy na břehu vodního kanálu, majestátní kostely, větrné mlýny (viděli jste černohumornou krimču V Bruggách?), v místním muzeu první generace vlámské školy… Jan van Eyck, Hans Memling, Hieronymus Bosch. V hospodách výtečné jídlo a stovky druhů piv, belgické hranolky a vafle. A čokoláda, pochopitelně. Na zpáteční cestě večer v Bruselu, zakončený neplánovanou návštěvou koncertu The Sisters Of Mercy v klubu Ancienne Belgique. Nádhera! V Bruggách by chtěl žít každý!

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: