Uši KVRM aneb slyšeli jsme v červnu

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V červnu to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bones UK – Bones UK (2019)

Rosie Bones a Carmen Vandenberg jsou holky pěkně drsný, ostrý a s ničím se moc nepářou. Na bezejmenném debutu produkují dirty rockandroll s elektronickou rytmikou, špiněný samply a různými pazvuky. Chováte-li v oblibě The Black Keys nebo třeba věci, v nichž má prsty Jack White, tohle vás bude bavit. A budete čumět jako chlapi v klipu Beautiful Is Boring.

 

Kublai Khan – Absolute (2019)

Čtvrtá studiovka texasských metalcoristů je pevně zakotvená v devadesátkách. A to přesto, že parta se sformovala až před jedenácti lety. Nasraný, agresivní sound, vokalista Matt Honeycutt zuřivě štěkající pravdy o současném světě. Dá sa.

 

Snarky Puppy – Immigrance (2019)

Rovněž Snarky Puppy jsou z Texasu, ovšem hudebně někde úplně jinde. Již šestnáct let mydlí moderní jazz fusion a nijak se při tom neflákají, neboť Immigrance je jejich již třináctá deska. Libový jazzy nářez, krásné aranže, senzační muzikanti. Je v tom energie mládí, při tom však hráčská zručnost. Mazec!

 

Tal Wilkenfeld – Love Remains (2019)

Bývávala zázračným dítětem, již v jednadvaceti tvrdila basu v kapelách Jeffa Becka, Prince, Erica Claptona nebo Micka Jaggera. Jistě… roli hrála i její milá tvář a hříva kudrlin, ale talent ta holka rozhodně měla. Svědčí o tom i její druhá sólovka Love Remains, na které se představuje především jako autorka/ písničkářka a zpěvačka zajímavého projevu. Přehledné, často akustické aranže, melancholický hlas (ne, že by za to neuměla vzít, taková Hard To Be Alone je pěkná jízda!). Tal už není ta mrňavá holka s velkou basou. Tal je ženská, kterou chcete poslouchat.

 

Nina Simone – Forbidden Fruit (1961)

Jsou věci, o kterých se nediskutuje. Nina Simone bývávala zpěvačkou, jejíž hlas/ projev/ charisma měnily životy, možná i svět. Zde na počátku profesionální kariéry. Gin House Blues, kterou proslavila Bessie Smith, Adderleyho Work Song, či tehdy populární neapolitan song Just Say I Love Him… z toho hlasu mrazí! V doprovodném kombu najdeme už i kytaristu Ala Schackmana, jenž s Ninou spolupracoval třiačtyřicet let!

 

… and now for something completely different…

 

Camille Thomas – Voice Of Hope (2020)

Novinka dosud žhavá… sólová deska belgicko-francouzské cellistky Camille Thomas. Třetina alba nese koncert pro cello a orchestr současného tureckého skladatele Fazila Saye, třetina úpravy skladeb gurua filmové hudby Johna Williamse, zbytek tvoří kompozice Maxe Brucha, Maurice Ravela či Antonína Dvořáka. Vroucí přednes půvabné Francouzky vás dostane do kolen. A dost možná i vžene slzy do očí! Krása. Doprovázela Bruselská filharmonie řízená Stéphanem Denévem a Mathieu Herzogem.

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: