Uši KVRM aneb slyšeli jsme v červnu

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V červnu to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Venom – Storm The Gates (2018)

Kapela, která dala žánru název, britští blackmetalisté Venom, jsou tu s námi již jedenačtyřicet let a výše zmíněný titul je jejich patnáctou studiovkou. Zlí jazykové tvrdí, že parta okolo nezničitelného Cronose zní stále stejně (což je pravda) a že se nikdy nenaučila pořádně hrát (což je blbost). Poslouchání pro ctitele dřevního, primitivního blacku. Fajn!

 

Ice Nine Kills – The Silver Scream (2018)

Metalcore pro brejlatý. Na předchozích deskách se bostonští křiklouni nechávávali inspirovat literaturou, pro materiál na pátou studiovku hledali nápady na stříbrném plátně. Všem třinácti peckám daly vzniknout známé horrorové filmy… Halloween, Pátek třináctého, Osvícení, Noční můra z Elm Street apod. Zběsilý coreový kvapík chlapci rozumně prokládají melodickými pasážemi s čistým zpěvem. Bonusem je účast zajímavých hostů… nad očekávání se povedla spolupráce s TV hvězdičkou Chelsea Talmadge v písni Love Bites, v pecce IT is The End (jistě… horror To) fungují dechaři amerických punkáčů Less Than Jake.

 

Povodí Ohře – Povodí Ohře (2017)

Dvě nominace na Ceny Anděl 2018, Cena Vinyla 2018 v kategorii Deska roku. To nemůže bejt blbý! Není! Západočeská parta přišla s albem, které vás chytne a nepustí. Garážový rock ze Sudet. Střižený country jak od Nicka Cavea. V českých textech chmurné obrazy sudetské reality. Skvělá věc! Pro znalce poměrů dechberoucí!

 

Zdeněk Liška – Markéta Lazarová (2018)

Film Markéta Lazarová režiséra Františka Vláčila je pochopitelně klenotem tuzemské filmové historie a nemalou zásluhu na tom má sugestivní hudba skladatele Zdeňka Lišky. Což si můžete připomenout tímto albem. Muzikant Petr Ostrouchov připravil jedinečný projekt… z původních rukopisných partitur přichystal podklady pro živé provedení Liškovy hudby. Stalo se na mezinárodním hudebním festivalu Struny podzimu 2015, soubor Baborák Ensemble řídil Radek Baborák, sbor Martinů Voices Lukáš Vasilek, mluveným slovem děj posouvali Josef Somr a Jana Štěpánková. Velký pěkný! Geniální!

 

Slayer – Seasons In The Abyss (1990)

Iniciační záležitost. Tady se rodil dlouholetý vztah k americkým zabijákům. Možná natočili lepší alba, ale právě tohle mi dodnes nahání husí kůži. Slayer v klasické sestavě… ještě s Jeffem a Davem Lombardem.

 

… and now for something completely different…

 

Slayer prý jedou poslední turné v kariéře. Slyšeli jsme podobná prohlášení od mnoha jiných a ne vždy ten konec skutečně přišel. Myslím, že v případě Slayer by přijít měl. Kapela by se tak rozloučila na vrcholu. Poslední pražský koncert jsme si nemohli nechat ujít. Předskakující Anthrax byli skvělí, ale pak… pak přišlo inferno! Drtivý tlak, obrovské nasazení, dokonalá show. A na závěr emoce. Po poslední pecce se muzikanti rozloučili, naházeli do publika trsátka a paličky a zmizeli v zákulisí. Jen Tom Araya zůstal a dlouhé minuty se bez hnutí díval do bouřícího publika. Jak by se loučil s každým z přítomných, jak by si chtěl vtisknout do paměti ten obrázek šťastných fanoušků. Pak zvedl ruku, zamával a lámanou češtinou pronesl: Budete mi chybět, sbohem. Ty nám taky Tome! A díky!

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: