Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V červnu to tedy byli…
Styx – Crash Of The Crown (2021)
Pamětníci vědí… chicagští Styx bývávali uznávanou veličinou adult oriented rocku a zejména počátkem osmdesátek platili za velké hvězdy. Prodali mraky desek, sesbírali spousty platiny, alba Paradise Theatre či Kilroy Was Here patří k tomu nejlepšímu, co se na scéně AOR kdy urodilo. Jenže v osmdesátém čtvrtém se rozpadli. Co dělají dnes, ptáte se? Inu… od roku 1996 jsou opět spolu a právě vydali novou desku, od reunionu už pátou. A je to album, které pamětníky a fanoušky nadchne! Styx se rozvzpoměli na ty nejlepší okamžiky kariéry a servírují svým věrným přesně to, co chtějí… krásné melodie, propracované aranže, úchvatné vícehlasy (vedle původních pěvců Tommyho Shawa a Jamese Younga ještě Lawrence Gowan). Osmdesátky jsou zpět! Tohle se povedlo!
Saxon – Inspirations (2021)
Klasikové ostrovního heavy metalu nahráli album coverů. Jedná se o písně, které partu, jež je sama pro mnohé vzorem, v jejích začátcích inspirovaly a ovlivnily. Najdeme tu nezpochybnitelné kulty… zeppelinovskou Immigrant Song, Paint It Black od Stones, beatlesárnu Paperback Writer, Speed King Deep Purple, ale i překvapivou Hold The Line amerických Toto. A také Bomber od Motörhead. V podání páně Byfordova stále lehce rozladěného hlasu delikatesa.
Cannibal Corpse – Violence Unimagined (2021)
Patnáctá studiovka amerických death metalistů. Fanoušci chrochtají blahem, v žánrových žebříčcích si album vede výtečně… co víc? Zběsilá masakrózní smršť, díky pokročilým nahrávacím technologiím (a jistě… i umu všech zúčastněných) čitelná do posledního krvavého detailu. Pro deathers povinost, pro ostatní to může být zajímavá zkušenost.
Napalm Death – Throes Of Joy In The Jaws Of Defeatism (2020)
Co psáno výše o Cannibal Corpse, platí i pro novinku britských grinderů. Jen je vše vyvedeno v ještě větší rychlosti. Přesně tak, jak si žádá styl. Paradoxně však… soud napalmové smrti je jaksi uživatelsky přívětivější, snad i melodičtější. Tedy místy, že.
Lenka Dusilová – Řeka (2020)
Šest let se čekalo na páté sólové album Lenky Dusilové. Vyplatilo se. Jedna z nejoriginálnějších tuzemských hudebnic přišla s velice niternou, hlubokou nahrávkou, která se vymyká běžným škatulkám. Lenka poslední roky vystupuje sólově, s loopery a elektronickými udělátky. Z toho album vychází, leč vedle tištěných obvodů tu slyšíme i živé muzikanty… dechy, bicí, piáno… a taky Ivu Bittovou a Moniku Načevu. Ale co do instrumentace! Důležitá je hudba. A tu tvoří soudtrack k vnitřním světům Lenky Dusilové. Velká věc!
… and now for something completely different…
Při červnovém výletu do kulturní Prahy, navštívili jsme Dejvické divadlo. A shlédli hru Vražda krále Gonzaga. A byli z toho špatní. Tedy nikoliv z umělecké úrovně, nýbrž z tématu, z toho, jak moc nás hra zasáhla. Hamletovské podobenství, pojednávající o vraždě Alexandra Litviněnka. Babčáková, Melíšková, Žádníková, Jeřábek, Myšička, Trojan. Byli úchvatní! Ještě dnes, když si vzpomenu, běhá mi mráz po zádech. Režíroval Jiří Havelka. Zajděte si na to.
A co si hrajete vy?
