Uši KVRM aneb slyšeli jsme v červenci

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V červenci to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Limbo – Details (2017)

Zatím poslední, tři roky stará nahrávka jazzového kvartetu, přináší jeden výrazný posun. Dosud Limbo fungovali na bázi volné improvizace, album Details však přináší kompozice připravené, naskládané. Jinak zůstává to osvědčené… skladby přístupné, posluchačsky přívětivé… masivní, pevný zvuk kontrabasu Tarase Voloshchuka, eruptivní bicí Dušana Černáka, duely trumpety Františka Kučery a basklarinetu Pavla Hrubého. Jo… tohle je fajn!

 

Muff – Fatalust (2019)

Kapela Muff slaví dvacet let na scéně! Neuvěřitelně to utíká. K tomuto výročí si loni nadělila desku Fatalust. Desku teprve čtvrtou, ale při vytíženosti zúčastněných není divu. Jazz, rock, electronic music (tak charakterizují sami sebe). Skvělý koktejl, muzika ryze současná, která musí bavit i posluchače jazzu nepřivyklé. Mazec!

 

Silva Šírová Sextet – What´s Hidden (2019)

Debut nadějí tuzemské jazzové scény. Partu vede saxofonistka a flétnistka Silva Šírová a přizvala do ní spolužáky z Konzervatoře Jaroslava Ježka. K natočení alba jim pomohlo vítězství v soutěži Jazzfruit 2018. Soubor v zásadě hraje velmi tradičně, leč svěže, dravě a mladě. Dorůstá nám další generace mladých lvic a lvů! Výborně!

 

Sepultura – Quadra (2020)

Patnáctá studiovka thrashové instituce vzbudila na scéně rozruch. Mluví se o ní, jako o návratu legendární kapely k těm lepším časům, o nejsilnějším materiálu od devadesátek. Může být. Album je napěchováno jakostním nářezem v rafinovaných aranžích. A zvuk je vpravdě zabijácký! Zajímavostí je účinkování vokalistky Emmily Barreto (Far From Alaska) v písničce Fear, Pain, Chaos, Suffering. A rovněž sledujte osvaleného atleta u bicích! Jmenuje se Eloy Casagrande, ještě mu není třicet, v Sepultuře bouchá devět let a na albu tvoří s kytaristou Andreasem Kisserem výhradní autorskou dvojici! Z toho kluka něco bude!

 

Marie Rottrová – Jen ty a já (2004)

V roce 1987 vyšlo u Supraphonu LP s názvem Marie & spol, na němž byly shromážděny duety, které první dáma tuzemské popmusic nazpívala s mužskými interprety. Ty nejslavnější najdeme i zde… S tím bláznem si nic nezačínej s Pavlem Bobkem (v originále Don´t Fall In Love With A Dreamer Kennyho Rogerse a Kim Carners), Klíč pro štěstí s Jiřím Bartoškou (jinak Though I´d Ring You Shirley Bassey a Alaina Delona), Venku je déšť a mráz s Jiřím Kornem (Baby It´s Cold Outside nazpíval kde kdo, taky Tom Jones a Cerys Matthews) nebo Pár slov, pár kroků, pár gest s Karlem Černochem (jako Too Much, Too Little, Too Late nahráli Johnny Mathis a Deniece Williams), ale výrazně je zde zastoupen i Mariin dlouholetý souputník Petr Němec (fantastická Ranní loučení/ I Can´t Stop Loving You Billyho Nicholse). Raritkou je pak možná přítomnost Radka Pastrňáka v písničce Okno naproti a určitě pak výkon Pavla Landovského ve skladbě Zatracenej čáp (nahrávka je ovšem z roku 1971). Marie Rottrová je dokonalá!

 

… and now for something completely different…

 

Na festival Litoměřický Kořen jsem poprvé vyrazil někdy v polovině devadesátek. Hodně jsem tehdy ležel v alternativě (Dunaj, Václavek, Bittová) a tahle akce slibovala mnohé. Byl to tehdy (tuším) třetí ročník. Pak jich v letním kině na břehu Labe proběhlo ještě dvacet. Nebyl jsem u všech, ale sedmnáctkrát jsem do bran letního kina vstoupil. A viděl/ slyšel vše podstatné, co se v oněch dvou desetiletích na alternativní scéně šustlo. Poslední roky však pořadatel Michal signalizoval, že s festivalem končí a v roce 2017 skutečně ohlásil poslední ročník. Loučení to bylo dojemné a smutné. Jenže! Parta lidí, fanoušků festivalu, nedala Michalovi pokoj a hned následující rok se konal festiválek PoKořen… prý menší, komornější. Nebyl jsem. A další rok znovu. Ani tentokrát. A letos? Letos jsem se do Liťáku vypravil zas. A znovu potkal tutéž partu. Lidi, se kterými jsem se viděl vždy jen jednou ročně, právě v Litoměřicích. Komorní festiválek PoKořen se přestěhoval zpět do letního kina a od starého dobrého Kořene se vlastně vůbec neliší. Dobrá… výběr kapel je možná skromnější, ale to podstatné, ten genius loci se nevytratil. Setkáva-li se tahle partička každé léto, na tomto místě, je svět ještě v pořádku.

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: