https://www.caviarbase.com http://www.simondeli.com http://www.weeklyleak.com replica handbags replica handbags hermes replica replica bags replica handbags replica hermes https://www.9replicabag.com replica bags replica handbags http://nwaedd.org replica hermes hermes replica hermes replica replica hermes http://www.gretel-killeen.com yeti cups cheap yeti cups

Uši KVRM aneb slyšeli jsme v červenci - KVRM

Uši KVRM aneb slyšeli jsme v červenci

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V červenci to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Black Sabbath – Heaven And Hell (1980)

   Nebyla to tehdy pro birminghamské jednoduchá situace… právě vyrazili nezvladatelného Ozzyho, zároveň pak jejich hard rock zmíral na úbytě válcován dravějším heavy metalem a punkem. Však Štěstěna jim přála. K mikrofonu angažovali jistého Ronalda Jamese Padavonnu, jenž, kryt skromným nickem Ronnie James Dio, slynul schopností překřiknout lodní sirénu a do producentského křesla usedl Martin Birch. Ten, jenž o pár let později udělal hvězdy z Iron Maiden. Album Heaven And Hell znamenalo jednoznačný úspěch… Sabatům ukázalo jak dál a že to bez Madmana půjde, z Ronnieho udělalo hvězdu první velikosti. Velká věc! Od úvodního cvalu Neon Knights až k závěrečné Lonely Is The Word, v níž Iommi ukazuje, že je nejen mistrem kulervoucích rifů, ale i srdcervoucích sól.

 

Phil Collins – Face Value (1981)

   A složité to měl na počátku osmdesátek i Phil Collins. Jeho Genesis, kde se jen pár let před tím nečekaně posunul z bubenické stoličky k mikrofonu, se sice mimořádně dařilo, leč on sám za to platil rozpadajícím se manželstvím. Své frustrace kompenzoval chlastem, ale naštěstí i tvorbou. Poskládal hromádku velice osobních písniček, které se sice styděl ukázat svým kapelním kolegům, ale pak se nechal přesvědčit Ahmetem Ertegunem, prezidentem Atlantic Records, a kolekci vydal, co svou první sólovku. Úspěch byl ohromující, písnička In The Air Tonight vystřelila vzhůru žebříčky a Phil Collins nastoupil cestu k pozici popkulturní ikony.

 

Cavalera Conspiracy – Psychosis (2017)

   Je to podivný paradox. Bratři Cavalerové založili v osmdesátých letech Sepulturu, rozhádaní ji postupně opustili, před pár lety se udobřili v projektu Cavalera Conspiracy, přičemž Sepultura funguje dál, bez nich. A na plakátech bývá psána větším písmem. Čtvrté album, původně jednorázové sešlosti, dnes regulérní kapely s kytaristou Marcem Rizzem (Soulfly). Thrash/ death metal. Tohle jim jde výborně!

 

Chelsea Wolfe – Hiss Spun (2017)

   Loňská novinka americké, gotické písničkářky. Vyzpívává se na ní ze svých osobních běsů, v ambaláži doom metalových kytar a jako černočerná smola se táhnoucích rifů. Hlavním spolupachatelem je multiinstrumentalista Ben Chisholm, na kytaru vypomáhá Troy Van Leeuwen (Queens Of The Stone Age), v jedné z věcí zachroptí Aaron Turner (Isis). Temné, melancholické, strašidelné. Mimochodem… natáčelo se v massachusettském Salemu. Kde taky jinde, že?

 

Suzi Quatro – Legend: The Best Of (2017)

   Nikdy nebyla oslnivě krásná, spíš holka ze sousedství. Ustřelený kecky, klučičí sestřih. Ale v přiléhavém koženém overalu, s baskytarou na krku, působila nejednomu náctiletému rockerovi šelesty. Susan Kay Quatrocchio aka Suzi Quatro. Rodačka z Detroitu (*1950) měla první kapelu už ve čtrnácti, ve dvaceti zdrhla do Anglie za bigbítem. Pak ji koupila producentská a autorská dvojice Chapman/ Chinn a už to frčelo… Can The Can, 48 Crash, Devil Gate Drive, The Wild One, If You Can´t Give Me Love, Stumblin´ In… jistě, jak šel čas, z pravověrného rocku zbývalo stále méně, ale hvězda stoupala… výběr toho nejdůležitějšího. Fajn.

 

… and now for something completely different…

 

Giuseppe Verdi – Nabucco

   Ta událost se sice do července nevešla, ale jen těsně… inscenace Verdiho opery Nabucco pod loketským hradem. Předvést ji přijelo liberecké divadlo F.X. Šaldy a velmi by se pletl ten, kdo by očekával osekanou zájezdní verzi. Na scéně bylo plno, početné sbory sugestivní, sólisté výborní, Fenena Dany Šťastné sošná, Liana Somičová v roli Abigail fantastická. A iluze starozákonního Egypta pod středověkým hradem přesvědčivá. Velký pěkný. Copak uvidíme příští léto?

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: