Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V červenci to tedy byli…
Deep Purple – =1 (2024)
Párplové mají novou desku, už třiadvacátou studiovou! Zmíněno to bylo mnohokrát, leč zjevné je, že ze starých hard-rockových part, jsou tito veteráni zdaleka nejagilnější. Že je baví hrát, že mají rádi ty společné chvíle na pódiu, to se dá chápat. Ale co je probůh nutí psát nové a nové songy a ještě se s jejich realizací trápit ve studiu? Za posledních deset let vydali hned čtyři nová alba. A pozor! Žádné z nich není vata! Ani tohle ne. Purpleovský bigbít, který fanoušci milují… hromová unisona hammondů a kytary (nový muž… Simon McBride), ztěžklé bubny, páně Gillanův přiškrcený hlas… vše na svém místě. Mě se to líbí! A hodně!
Gustav Brom i jego orkiestra – W tanecznych rytmach (1978)
Orchestr Gustava Broma byl v šedesátých a sedmdesátých letech špičkovým tělesem, jež spolupracovalo s největšími hvězdami světové jazzové scény (Ferguson, Gillespie). Opakovaně byl orchestr v oborových anketách řazen mezi nejlepší big bandy světa. A zde je důkaz! Kompilace nahrávek, jež vznikly v polských studiích v sedmdesátých letech. Big bandový mazec jako kráva, s dovolením!
Cavalera – Schizophrenia (2024)
Bratři Cavalerové se pustili do oprašování starých sepulturovských nahrávek, přičemž se nespokojili s pouhým re-masteringem, nýbrž věci znovu nahráli. Nový život už takto vdechli kultovním počinům Bestial Devastation, Morbid Visions a teď přišla řada na Schizophrenii, jež vyšla původně v roce 1987. Vedle obou hlavních protagonistů se ve studiu posnažili Maxův syn Igor Amadeus Cavalera (basa) a kytarista Travis Stone. Výsledek? Inu… samozřejmě, že to zní dobře. Ten matroš prověřila historie a moderní studio z toho vyrobilo dynamitovou nálož!
Richard Müller – Čierna labuť, biela vrana (2022)
Jedna z nejvýraznějších osobností česko-slovenské hudební scény, osobitý vypravěč, kterému věříte každé slovo. Jeho desky si drží obdivuhodný standard a tato bude časem jistě řazena k těm nejlepším. Niterné zpovědi stárnoucího muže, v tom je Müller nepřekonatelný. Texty osvědčený Peter Uličný, hudba (možná překvapivě) Ondřej Brzobohatý. Skvělá kapela. Wau!
Motörhead – Remorse? No! (2024)
Právě před čtyřiceti lety vyšlo kompilační album No Remorse jedné z nejvlivnějších part tvrděrockové historie. A k tomuto výročí bylo fanouškům naděleno toto… sbírka live rarit, demonahrávek či alternativních verzí. Pobaví hned úvodní alterverze Ace Of Spades a pak následuje tu více tu méně zábavná cesta, jíž porozumí hlavně skalní fandové. Fajn.
… and now for something completely dufferent…
Francis Poulenc – La Voix humaine (2023)
V roce 1958 složil francouzský skladatel Francis Poulenc jednoaktovou operu na motivy monodramatu Jeana Cocteaua. Jedná se o telefonický rozhovor ženy s mužem, jenž jí opustil. Přičemž slyšíme toliko ženin hlas. Zbytek dotváří orchestr. Kterým je Orchestra del Teatro La Fenice, řízený Frédéricem Chaslinem. V hlavní roli se sluchátkem na uchu sopranistka Julie Cherrier Hoffmann. Zajímavé!
A co si hrajete vy?
