Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V červenci to tedy byli…
Abraxas – Box (1981)
Dnes uctívaný kult, tehdy debut začínající kapely. Patrné jsou vlivy britské scény, na níž punk přecházel v novou vlnu, zejména pak okouzlení The Police. Nedostatek studiových zkušeností způsobil, že z nahrávky trčí basa Michala Ditricha jako šídlo z pytle, však vůbec to není na škodu. Každý den je to jinak, Země se točí dokola, Poprvé, Nekonečný boogie… to jsou stálice repertoáru. Klasika!
Petra Janů – Motorest (1978)
Pokus o stvoření rockové zpěvačky. Hudbu napsal Ota Petřina, texty Zdeněk Rytíř, do čela skupiny Pro-rock se postavila tehdy šestadvacetiletá, ze Semaforu zběhnuvší, Petra Janů, majitelka působivého hlasu. Tak úplně to nevyšlo… hlas, image, koneckonců i některé za skladeb (úvodní V diskotéce, titulní Motorest nebo Čekání) byly v pořádku, leč sound nahrávku zcela vraždí. Vím, v dobové mizérii bylo album uctívanou relikvií, ale z pohledu dneška je to krotké a nevýrazné. Komouši prostě neuměli (nechtěli) točit rockové desky. Škoda.
Mahagon – Mahagon (1978)
Desku otevře děsivý ženský výkřik, leč pak se jede podle jiných not. Kapelu založili spolužáci z pražské konzervatoře a vrhli se na tehdy populární jazz fussion (v Československu jsme tomu říkávali jazz rock). Dechy takto aranžovali američtí Chicago, klávesy s kytarou kombinovali Mahavishnu Orchestra. Skvělá basa kapelníka Petra Klapky, na klávesy Michael Kocáb, s houslemi Jan Hrubý, právoplatným nástrojem je bezeslovný vokál Zdeny Adamové. Tohle je mazec, přátelé!
Depeche Mode – Violator (1990)
Sedmé studiové album. Komerčně nejúspěšnější, dle mnohých i nejlepší v kariéře kapely. Kdyby nic jiného, písně Personal Jesus a Enjoy Of Silence by jim stačily na vstup do Panteonu nesmrtelných. Depeche Mode je životní styl, zaslechl jsem nedávno. Tak.
Soulfly – Live At Dynamo Open Air 1998 (2023)
Dynamo Open Air je metalový festival, jež se koná od roku 1985 v holandském Eindhovenu (dnes už pod jiným názvem). A začíná otevírat archívy a pouštět do světa nahrávky velkých kapel. V roce 1998 se tu poprvé představila nová formace (ze Sepultury vykopnutého) Maxe Cavalery. A způsobila notné pozdvižení! V Sepultuře naznačený, zde k dokonalosti dotažený mix thrashe s prvky hudby brazilských domorodců, obrovské nasazení, zničující energie… na YT jsou k dispozici videa, tam to uvidíte. Zde uslyšíte. Jízda!
… and now for something completely different…
V červenci dopřáli jsme si hned dva koncerty velkých hvězd světové scény. Nejprve nás velmi potěšil Sting ve vyprodané pardubické hokejové hale. S nadsázkou o něm tvrdím, že má dva mozky… jedním vládne zpěvu, tím druhým ovládá basu. Obé mu jde náramně! Přičemž… jeho basové linky jsou na kost ohlodány, vlastně velmi jednoduché, leč nesmírně funkčí a tím geniální! O zpěvu nemluvím, tak jako on nikdo jiný nefrázuje. Kapelu má skvělou, hrál i staré věci The Police, takže… extáze!
Nu a poslední červencový den Depeche Mode na letňanské pláni. Co k tomu? Velký koncert velké kapely. Depeche Mode si přes všechny komerční úspěchy podrželi punc alternativní party, čili přitahují publikum různorodé. Někdo na ně tančil na devadesátkových diskotékách, pro jiného jsou životním stylem. Šedesát tisíc lidí zpívajících refrén Enjoy Of Silence! Zimomriavky!
A co si hrajete vy?
