Uši KVRM aneb slyšeli jsme v březnu

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V březnu to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Candlemass – The Door To Doom (2019)

Tak tohle je rarita! Do sestavy švédských doom metalistů Candlemass se vrátil původní zpěvák Johan Längqvist. Ovšem učinil tak po jedenatřiceti letech! A jinak? Vše na svém místě. Zakladatelé žánru obhajují pozici nesestřelitelných hvězd a rozvážným krokem vstupují do pětatřicáté sezóny. Fanj. Moment… ta kytara v Astorolus – The Great Octopus? No jistě! Tony Iommi!

 

Alice In Chains – Alice In Chains (1995)

Prodělávám právě elísinčejnovské období, čili se proposlouchávám tvorbou seattlesských hvězd. Říká se, že třetí album bývá v kariéře kapely zlomové, že právě jím se ukáže, zda na to parta má, či nikoliv. O desce s třínohým psem na obalu to platí stoprocentně. Bohužel, tím kdo na to neměl, byl Layne Staley… pěvec sice senzační, však osoba rozervaná na kusy. Jeho naříkání nahání husí kůži, dnes možná víc než tehdy. Leč parta šla po tomto albu do kytek. A dnes? Dnes je to jiná kapela.

 

Terrorvision – How To Make Friends And Influence People (1994)

Přiznávám, že o existenci britských Terrorvision jsem donedávna neměl ani ponětí. Chyba! Jejich veselý, hybný bigbít zvedne z gauče i toho nejzarytějšího domaprda. Tohle album dalo světu hned pět úspěšných singlů, ale mohlo jich být klidně víc. Taková Discotheque Wreck třeba. Super!

 

Dorota Barová – Iluzja (2018)

Dorotka poprvé sólově, v triu s basistou Jakubem Vejnarem a kytaristou Mirkem Chyškou. Křehké, éterické písničky. Ryzí hudební poezie. Dorotko… wau!

 

Zajíc Company – Vzpoura mozků (2018)

Hornoslavkovská partička má novou desku! Její příprava se protáhla, ale čekání stálo za to. Takto dotažené, vymazlené album je na regionální scéně naprostým unikátem a jeden nepřestává žasnout, co vše lze vytvořit v domácích podmínkách. Deska je inspirována poetikou verneovek, ale v zásadě se tu zpívá hlavně o lásce. A písnička Bod XY (s hostující Markétou Štechovou z kapely Nano) je hit jak prase! Zajíc Company za jedna!

 

… and now for something completely different…

 

Z (ne)pravidelných kulturních zájezdů do Prahy: Maryša v Národním divadle – ponuré drama, na jehož konci jsou všichni nešťastní (a jeden mrtvý). Místo krojů kožené bundy, otrušík nahrazen moukou. Maryša Pavly Beretové je mladá holka, která si chce užívat života, však okolnosti ji promění v ženu chladnou stejně, jako byla její matka (ledová Lízalka Taťjany Medvecké), Vávra (David Prachař) je nešťastný starý chlap, jenž kol sebe kope. Když senzační Vladimír Javorský (starý Lízal) hlesne do publika: Bije ji, bije moje dítě! hrknou vám slzy do očí. Velký silný! Smutný!

 

A trošku neplánovaně… Concept Art Orchestra v Jazz Docku! Big band, složený z mladých lvů a lvic tuzemské jazzové scény (Vít Křišťan – piano, David Dorůžka – kytara, Petr Dvorský – konrabas, Jan Jirucha – trombon, Miroslav Hloucal – trumpeta, Luboš Soukup či Marcel Bárta – saxofony… ), řízený trumpetistkou Štěpánkou Balcarovou, si pochystal úpravu skladby Obrázky z výstavy M. P. Musorgského. Jazz Dock není veliký, soubor se na pódium nevešel, čili kontakt s diváky byl stoprocentní. Horký vítr ze saxofonů cuchal pěšinky, snižce trombonů míhaly se kol uší. Nářez jak blázen!

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: