Večer studenej, jak psí čumák.
Na průtahu Vary – Ostrov namrzající déšť, v cíli pak ztichlý město a nevytopená ratejna místního kulturáku. Na parketách oblejskanejch miliónem tanečních střevíců… Plastici.
Což… víme… nejsou žádný roztleskávači. Ty svý Kanárky a Houby a Magický noci hrnuli s tvářema indiánskejch náčelníků (Mejlo… musels tam nahoře škytat) a publikum zachumlaný v bundách bázlivě postávalo na hranici světla a stínu. Chladně odtažitá muzika a mrazivý texty. Krchovskýho umrlci a Brabencovy litanie (mimochodem… Vráťa je velkej básník!) držely přítomný máňi na dištanc, než milosrdná hladinka rozpohybovala ztuhlý klouby. Přihlížel-li Lou Reed, nemohl se neradovat.
Na zpáteční cestě mokrá chumelenice, před Varama modrý majáky a zbořenej passat s krvavou čmouhou na kapotě. Večer studenej, jak čumák mrtvýho psa.