Síň slávy Rádia Beat

Kostky jsou vrženy a placky rozdány. Dvacátý první ročník Síně slávy Rádia Beat je minulostí. Jaké to bylo? Studené a vlhké!

 

Letošní jaro je na srážky poměrně bohaté, což možná konvenuje zemědělcům, leč promotéři krabatí čela. A krabatili je už v pátek, kdy loketské podhradí hostilo Večírek Rádia Beat. Ono tedy večer přímo nepršelo, leč během dne opakovaně, takže amfiteátr leskl se loužemi a dřevěné lavice nasákly, jako houba. S touto nepohodou pasovala se Maggie Reilly i Phil Bates, takto zahraniční hosté bíťáckého víkendu.

Maggie Reilly bývávala v osmdesátkách hlasem nahrávek kytarmajstra Mika Oldfielda (písničku Moonlight Shadow jistě znáte, rádia ji hrají dodnes), leč pak se vydala na sólovou dráhu, jež stále trvá. V Lokti vystoupila s kapelou, v níž hraje i Brian McNeill, jenž měl v osmdesátkách novoromantické China Crisis. Dohromady jim to hrálo moc pěkně, Maggie je již zralou dámou, tedy se nepouští do žádných hlasových eskapád a těší své věrné listováním úctyhodným zpěvníkem.

To Phil Bates zažil velkou slávu o dekádu později… v devadesátkách byl pár let členem poprockerů Electric Light Orchestra, respektive jedné z mutací slavných Britů. Nu a nyní přehrává z historie hitové mašiny, co mu autorská práva dovolí. Zručně a pro fanoušky jistě zábavně. Večírek odstartoval tuzemský Precedens, leč s tím jsem se minul.

 

Druhý den bylo hůř… pršelo od rána do večera, takže laureáti čvachtali do Síně slávy Rádia Beat v holinkách. Nejhůř postiženo bylo Turbo, jenž přebíralo cenu pro svého zakladatele, předčasně zesnulého kytaristu Richarda Kybice (Osobnost in memoriam) a propršel i set Davida Kollera (Osobnost). Počasí se umoudřilo, až když se Koller přesunul k bicím a mikrofon přenechal Petrovi Vášovi. Koller Band se tak rázem proměnil v Hudbu Praha a Váša mohl převzít cenu pro Píseň roku a tou se stala Máma/ táta. Pak si schoucí již stage pochystal band Oty Balage a byl z toho možná největší mazec večera, kvůlivá živelné zpěvačce Tereze Barešové zejména.

Jenže! O vůbec největší překvapení se postarala Lucie, respektive její fragmenty. Že bude největší z českých part uvedena do Síně slávy v kategorii Skupina se vědělo a jaksi se předpokládalo, že cenu převezme David Koller (když už se tu pohybuje, ne?). Jenže… tu cenu si přišli převzít Robert Kodym a P.B.CH.!!! Což přítomné uvedlo v úžas. A dokonce spolu zahráli! Pravda… Panice dali v úsporné aranži (Kodym – ukulele, P.B.CH. šamanský buben), ale nečekalo se nic!

A šlo se do finále… nejprestižnější čas opanovala místní omladina Steven´s a já nepotkal v amfiteátru člověka, jenž by je za předvedené nechválil. Daří se jim nač sáhnou, neb talentovaní jsou až srdce jásá! Steven´s… pamatujte si to jméno!

A pak to ještě zdramatizoval Michal Pavlíček. Pan Božský uvázl kdesi v zácpě a zabrnkal tak pochystaným BSP (i oni, při bodové shodě, vstoupili co Skupina do slávy síně) na nervy. Ale dobře to dopadlo, pořadatel poprosil městskáče o lehké posunutí policejní hodiny a Země byla vzdááálenááá…

 

Takže takhle.

 

 

 

 

Štítky: