Šušká se, že Půlnoc končí. Prý poslední rok a pak definitivně adié. Kolikrát už jsme to od různých kapel slyšeli? Nicméně… krok by to byl nikoliv nelogický.
Partu spunktoval koncem osmdesátek Mejla Hlavsa poté, co se zhádal s ortodoxním křídlem Plastiků. Vzal s sebou Janíčka i Kabeše a něco plastických skladeb, leč od počátku tlačil svůj tým k posluchačsky přístupnějšímu repertoáru. Po pěti letech a dvou deskách se skupina rozpadla a Mejla si jel dál svojí (veskrze originální) lajnu v jiných projektech. Vše ukončila až Zubatá, jenž si ho vzala tak strašlivě brzy.
V roce 2011, deset let od Mejlova skonu, vrátila se Půlnoc zpět. Jen tak, na chvíli a pro vzpomínku. Lační posluchači ji však znovu usnout nenechali a parta pokračovala dál. Jenže… čas plyne, doba se mění a co s kapelou, jejíž výhradní autor je již dávno na pravdě boží, repertoár se nerozšiřuje, parta netvoří a navíc jsou všichni zůčastnění profesně vytěžováni i jinde? Snad to raději zavinout.
Loučení to bylo důstojné. Diváci ten středeční večír do Paderewského cestu našli, bylo plno, atmosféra přívětivá. Poradovali jsme se z písní, jenž jistě za světa se zánikem skupiny nezmizí, neb jsou již dnes evrgrýny… Muchomůrky bílé, City Of Hysteria, Podivná je podivná, Dopis, Je to nebezpečný, Básníci ticha… a tak dále a tak podobně.
Do rolí předskokanů bylo angažováno velezajímavé duo Andrej Polansky – Tribute To Lou Reed, tedy reedovky v úsporné instrumentaci violy a bicích, zpotvořené leckdy k nepoznání. Rock i country i foklór i hip hop… zkrátka alternativa.
Tedy… Půlnoci přejeme klidné spočinutí na piedestalu legendy, všem zůčastněným pak dlouhou a plodnou kariéru.
