Tedy, ten účet za elektřinu bych nechtěl vidět. V sobotu večer se musely elektrohodiny v KV Aréně točit jak centrifugy.
U předskakujících Eddie Stoilow ještě ne, sympatičtí poprockeři hráli prakticky potmě. Ale když na scénu vběhli (tedy vběhli… Malátný připajdal o francouzské holi) Chinaski, museli v Temelíně přihodit pár lopat uranu. Nemít hala střechu, koukali by chlapi z NASA, co že to v tý Evropě bliká (viz foto). Oni totiž Chinaski vyjeli po dlouhé době na velké halové turné se vším, co k tomu patří… tedy s velkými světly, velkoplošnými obrazovkami, velkým zvukem a velkým zvukařem u mixu. Inu ano… Milan Cimfe vše sledoval starostlivým pohledem.
O poznání méně energeticky náročná, jevila se býti ten večer vzpomínací merenda ve Staré Roli (ovšem pozor! oč méně energie bylo spotřebováno… ve strovnání s kluzištěm… o to více jí přítomní vyrobili!). Zdejší Lidák otvíral po mnohaměsíční rekonstrukci a právě tenhle mimořádný okamžik vybraly si karlovarské Proměny, by oslavily čtyřicet let své existence. Za tím oučelem pozvali(y) si přátele, bývalé kolegy, spřízněné (Tajfun), či personálně propojené (Hard Again, Uriah Heep Revival) kapely. A vzpomínalo se. Písněmi vlastními i od velkých vzorů okoukanými. Více než slušně zaplněný Liďák připravil oslavencům bouřlivou atmosféru a chlápci z NASA se museli divit, kdo že to v tý Evropě tak huláká. A tak dlouho, neb když jsme o druhé ranní opouštěli sál, jel večírek na plné pecky (a z pódia hřměli Uriah Heep).
Tímto se připojujeme ke gratulantům: Milé Proměny… do dalších čtyřiceti let přejeme plné sály. Mydlete to!
