Čtvrtý ročník rockového festivalu v Potůčkách je za námi.
Je zjevné, že nadšení a zápal pro rock and rollovou věc potůčkovské od loňska neopustily a že pozvolna sic, leč úporně, přebudovávají objekt bývalé slévárny v obecní kulturní centrum. Letos se pořadatel pochlubil zadaptovanými toaletami i rozsáhlým zázemím pro umělce určeným. Považte… a muzikanti, něčeho se chyťte… každá z přespolních kapel má v podkroví přichystánu svou světničku, prostou, leč čistou! S vlastním logem na dveřích! No je tohle Las Vegas, nebo co? Těžko se pak divit, že umělci na Potůčky dlouho dojatě vzpomínají a zahrnují místní děkovnými dopisy.
K programu.
I letos bylo namícháno pestře. Tedy v intencích rockového ranku. Na post největších hvězd zjevně se počítalo s idiotic pub bandem De Bill Heads a početný Klub přátel pokleslého humoru bez vkusu byl evidentně potěšen. Nás ostatní však nadchnul především natlakovaný set jihočeských Satisfucktion, jenž neuvěřitelně zbláznili řídnoucí již publikum a též sepulturovských moravanů Hannibal Lecter. Dámy jihly při pohledu na sošné chlapce (madame vlasů havraních kláves zdobící promine) z Greedy Invalid a pusu si jistě zaslouží i vsetínští Ascendancy (tihle mládenci nějak aspirovali na předkapelu nedávného vystoupení Iron Maiden v Praze) i místní Mawson a Madness (tito místní v pravém slova smyslu, neb zkušebnu mají přímo nad centrálním potůčkovským dvorcem).
Návštěva srovnatelná s minulými ročníky, tedy (dámy od kas mne opraví) cca 300 hlav. Počasí totožné, tedy krásně.
Čili co? Čili příští rok jedeme zase!
