Tak si Marsyas zmámen flétnou… věří, že musí přetnout… jedno pravidlo, sázku, a hrát líp než bůh…
Psala se polovina osmdesátých let a tomu mládenci bylo okolo patnácti. Objížděl tehdy s kamarády oblastní kola Porty a Dostavníky a Kotlíky. Poctivě se snažil nadšeně hýkat při produkci nejrůznějších Tuláků či Lokálek. Jenže… v hloubi duše cítil, že je jiný. Svěřil se kamarádovi. Že se mu víc líbí ty kapely co u toho většinou seděj, co maj i různý bubínky a většinou tam zpívá holka.
Hele, když se ti líbí folk, kup si desku Marsyas, radil mu kamarád. Koupil. A zamiloval se. Celou šíří své pubertální rozcitlivělé dušičky (do Zuzany Michnové platonicky). Od Marsyas byl pak jen kousek k rocku a pak dál a dál… Marsyas mu změnili život.
V pátek v Paderewském pochopitelně nechyběl a byla to pro něj premiéra. Poprvé stál svým idolům tváří v tvář. Pravda, ty slavné roky jsou pryč. Petr Kalandra na pravdě boží. Ale písničky zůstaly. A síla je v nich obrovská… Marsyas a Apolón, Příště se ti radši vyhnu, Zmrzlinář, Postavím si dům z obilí…
Skupina Petr Kalandra Memory Band vznikla původně jako parta, jíž bavilo přehrávat si písničky prokletého věrozvěsta tuzemského blues. A protože to bavilo i publikum, dodali si pánové odvahy a oslovili Zuzanu Michnovou a Oskara Petra. Výsledkem je vzpomínkový večer věnovaný Marsyas a Petru Kalandrovi. Dvouhodinové pásmo písniček ze všech období kultovní folkové formace plus Kalandrovy skromné sólové dráhy.
A jaký, že má smysl přehrávat si třicet-čtyřicet let staré songy? Zeptejte se někoho z těch, jež zaplnili karlovarský klub k prasknutí a odmítali propustit kapelu z pódia (a sborově odzpívali zdomácnělou dylanovku Like A Rolling Stone – Jako solnej sloup). Nebo toho chlápka, o němž byla řeč v úvodu.
