Olympic v Lokti slavil šedesátku

Muzikanti zpravidla touží po tom, prezentovat své umění živě, hrát koncerty, nejlépe koncerty parádní, před plným auditoriem. Nejlépe poskládané toliko z hitů. Pak mají v zásadě dvě možnosti… buď ty pecky ukrást jiným a poslepovat program z tvorby konkurence, nebo… ? Nebo držet kapelu šedesát let a natočit pětadvacet alb. Obsahuje-li každé z nich alespoň jeden čtyřminutový hit, vydá to na moře zábavy. A takový je Olympic.

 

Kapela vznikla v roce 1963 a Petr Janda do ní přišel, co záskok, na čas. Záhy ji však ovládl a pevnou kapelnickou rukou provedl do dnešních dnů. A ten koncert vskutku zvládne poskládat pouze z prověřených tutovek. Ať jsou to šedesátkové evrgrýny Dej mi víc své lásky, Snad jsem to zavinil já, Želva, Pták Rosomák či Bon soir mademoiselle Paris, ze sedmdesátek pak Vůně benzínu nebo Broumova instrumentálka Sprcha, z odmdesátých let Okno mé lásky, Já, Slzy tvý mámy, Kanagom, Když ti svítí zelená… a tak dál a tak podobně, vždyť víte, všechny je znáte.

 

Olympic slaví šedesát let, Petr Janda vítá to výročí v neuvěřitelné formě a fantastické pohodě. A vyprodaný Loket mu aplaudoval v stoje.

 

Večer odstartoval zpěvák Michal Šindelář, potomek dlouholeté opory Katapultu Jiřího Dědka Šinděláře.

 

Štítky: