S Markem Borským jsme si povídali o jeho novém albu Ega zlega. Je v pořadí čtvrté, žánrově bohaté, originální a osobité, ve stylu – Markem pojmenovaném – black folk. Nemýlili jsme se, když Marek Borský oprávněně vyhrál v roce 2013 naší soutěž Hitparáda KVRM. Možná ho to nakoplo a proto vydává jedno album za druhým, možná ho to nenakoplo a jenom tak zevluje a skládá pro své potěšení. Na třech předešlých počinech Povzdechnutí milého strejdy (2016), Od srdíčka (2015), Polibte mi prdel (2014) si vždy vystačil autorsky sám, ani na počtvrté změnu neudělal, přestože na živých vystoupeních ho doprovází kapela.
Marku podle mne máš plodné období. Rok 2016 je pro tebe něčím výjimečný, že jsi stvořil dvě alba?
Teď to asi bude působit přehnaně, ale ve skutečnosti jsem v roce 2016 dodělal tři alba a aby to nevypadlo zas tak blbě, tak jsem k jednomu napsal rok 2015. Plodný období zřejmě mám, zažil jsem toho letos dost a tak mi už ty náhrávky teď připadaj vzdálený a jako kdyby ani nebyly moje. A myslim, že neni špatný když řeknu, že se mi líbí, spíš jenom pozoruju, že se to tvoří nějak samo a jsem tomu rád.
Přibliž nám novou desku Ega zlega ? Co si máme pod názvem představit?
Je to 11 autorskejch písní s českym textem a jedna je převzatá, je to píseň “Střepy” od Karla Kryla. Album je volně ke stažení nebo k poslechu na “uložto”, “bandzone” a “youtube”. Všechno co je slyšet, krom některejch bicích, hraju a zpívám já. Další úpravy písniček dělám taky já, takže by možná leckterýmu zvukovýmu inženýrovi upadli uši, ale je to zkrátka způsob jak to dělám a je můj.
Název a i veškerá tvorba je o konfrontaci hrubě nastíněnýho mnohoznačnýho sdělení a vnitřního světa posluchače, takže vyznění může bejt ve výsledku úplně jiný, než co jsem zamejšlel. Ale když mám říct co v tom vidim já, je můj název desky vlastně stejnej jako třeba název desky “The wall” od Pink Floyd. To jsem to vysvětlil co 🙂
Marek Borský s doprovodnou kapelou
Všechny nahrávky vznikají ve tvé domácí kuchyni, prozradíš nám recept na tvé skvělé skladby?
Ano pokusim se. Vezměte středně velkou hlavu, dejte do ní můj mozek, někde poblíž instalujte mojí duši a hoďte na to mojí karmu, okolo umístěte nějaké hudební nástroje a někam to na dlouho dobu zavřete. Nechte to dusit. Výsledek je ale nezaručenej, je to nejistá investice a sám nemám tušení kam vede.
Zaujala mne spousta písní. Textem i hudbou třeba skladba Divnadla nebo Mravenci. Pamatuješ si kde se zrodil nápad na text?
Pamatuju si jen okolnosti, když jsem psal “Divnadlo”. Myslim, že se zrovna v těch dnech konalo nějaký obrovský kulturně-politický divadlo a samozřejmě se to hodně řešilo. Nedivil bych se, kdyby to řešili i děti ve školkách. Ale nechci mluvit o svym postoji, ten je můj, ani o konkrétní události, protože se každou chvíli připravujou nový a nový. Jenom mě to inspirovalo.
Album Ega zlega
Tvá doprovodná kapela zraje jako víno, chystáte letos nějaké koncerty k vydání alba? Myslím si totiž, že Ega z lega si to zaslouží.
Já si naopak myslim, že letos nebudeme pořádat žádný monstrózní akce a křesty, nejspíš odřeknu i tu Lucernu a šňůru po západnim Německu. Odpustim si i duety s Richardem Krajčem. Naše koncertní činnost se ponese v duchu desky “Ega zlega” a tak musí bejt bez ega. Takže nic. Prostě nic. Ani to neposlouchejte, nemá to cenu.
