… a hrály se písně tuzemské i přespolní.
Že byl Phil Collins zpěvákem skupiny Genesis, ví každé děcko jen zběžne šoubyznys sledující. Hudební fandové nedají dopustit na genesisí éru Petera Gabriela. Ovšem asi jen skutečně skalní ví, kdo je Ray Wilson. Dnes šestačtyřicetiletý skotský pěvec prošel sítem kapelního konkursu v roce 1996, pohříchu však v době, kdy kariéra Genesis skomírala a brala se ku svému konci. Do dvou let bylo po všem. A teď ho máme v Lokti pod hlavičkou Genesis Classic?
Jenže ono… proč ne? Ray Wilson pochopitelně není globální hvězda jako Collins ani koncepční umělec jako Gabriel. Wilson je pouze schopný muzikant a výborný zpěvák (a charismatický chlap, jak jsem byl poučen přítomnými dámami). A do Lokte nepřivezl holírnu dojící slavné jméno (byť by se to nabízelo), nýbrž program z písní léty prověřených, však v nových aranžích oděných. Komorně, takořka unplugged, bez bicích a kláves, leč s klavírem a dvojicí houslistek. Jen skromně zaplněný amfiteátr se důstojně bavil a Ray se spokojeně usmíval, ale… jednomu prolétne hlavou myšlenka na podivné kotrmelce hudebních kariér.
Předskakující Burmou Jones neposloužím, neb dorazil jsem do amfíku až o desáté.
Ovšem to skutečné zahájení provozu loketské letní scény, odehrálo se o den dříve. To když se pod hradem stavili Wohnouti, Vypsaná fixa a Mig 21. Co k tomu? Wohnouty jsem téměř prokaučoval (herdek, ty bigbíty přece nemůžou v pátek začínat už od šesti!), Fixu si užil (neb je vpravdě zábavná a stále svěží a mladistvá), Mig přijal s lehkými rozpaky, neb mám za to, že potkali jsme se už na onačejších mejdanech. Macháčkovcům, zdálo se mi, padal co chvíli řetěz a z diváckého klubka (oproti sobotě snad dvojnásob objemného) odmotávala se šňůrka šplhající kopcem vzhůru a pak dál… k autům, telkám a peřinám. Inu tak… není každý den k obědu husa, že?
Důležité je, že jsme zahájili.
O fotodokumentaci se se mnou tentokrát podělil kolega Lukáš. Tímto mu děkuji.