Litoměřický Kořen 2011

Jedno negativum jsem na letošním Kořenu našel… čas na něm utíkal strašně rychle!

 

Trrr trrr trrr, drkotáme po kočičích hlavách. Sjíždíme ulicí k viaduktu, za nímž se rozprostírá Střelecký ostrov. Máme zpoždění (pracovní povinnosti), 17. ročník festivalu Litoměřický Kořen už začal.

 

Nevybalujeme, bo z amfíku už se nese troubení. Bafnu foťáky a mažem. Známý tváře všude kam se podíváš… vono vosumdesát procent lidí sem jezdí každej rok. Až má jeden pocit, že se vrací v rodnou hroudu.
Dámy na kase volepí nás proužkama a deme na to. Jejda… v amfiteátru stojí ještě jedna scéna a na ní právě operuje vořezanej MCh Band (Chadima & Bierhanzel – basa, Jirucha – trombon). Brodim se lidma posedanýma v trávě a cvakám první vobrázky. Chadima je démon, vo to nic, ale takhle vodpoledne to nemá tu hloubku.
Pak jdou na hlavní stejdži Květy. Dobrý, pěkný, příjemný. Už je tu dost lidí. Teda… na to, že se mašina teprve rozjíždí.
Jo, to voni tu chtěli bejt na Neočekávaný dýchánek! Tak proto. Suverénně nejoblíbenější parta podviatia už rozjede mejdan, čili nálada jde prudce nahoru. Ovšem… fotí se to blbě, bo jich je na scéně strašně moc a furt se hejbou.
Divadlo Sklep, dorazila all stars banda… Hanák, Šteindler, Vávra, Nebřenský, Marhoul a rozjela zběsilou smršť sklepních ujeťáren. Publikum si ucvrnkávalo vod smíchu (Tom měl záchvat strašidelnej, na mrtvičku) a mám pocit, že sklepáci to ten večír vyhráli na celý čáře. Jen jednu chvíli mi zatrnulo. To když Šteidler předvádějící Kosmopysk v dámských plavkách prohodil mým směrem: Nefoť mě. Anebo jo, dodal pak. Takže sranda teda.
Půlnoc byla zasejc vážná, zasmušilá, plastikovská.
Elektrický tanečky mě v tomdle životě minuly zcela, čili Midilidi tep mi nezvedaj. Ovšem lidem v ďouře (to je prostor v Litoměřicích určený ku skotačení, víme?) se to líbilo dost, takže statečně čvachtali ve slimejších, co se s večerní rosou vydali za potravou.
A pak šla konstrukce pódia dolů a litoměřický letní kino mohlo posloužit původnímu účelu. Promítal se americkej biják (jak by řekl Jirka Bartoška) Černej dynamit. Parodie na béčkový akčňáky ze sedmdesátejch. Snad dobrý, nedokoukal jsem, bo se mi chtělo bubinkat.

 

V sobotu začínal na malý scéně Jiří Konvrzek a po něm na hlavní Pavel Fajt. To je stejnak zajímavý, kolik muziky dokáže ten Fajt vyrobit. Jen s bubnama a samplama. Fascinující!
Petr Nikl vypadá jako pěknej trhlouš. Vobloženej harampádím, zamotanej v igelitu… jenže bacha! Von má doma Anděla za alternativní hudbu. A to ty písničky dělá tak jakože bokem. Aha?
V hospodě narváno, všichni čučej na telku a maj mokrý voči. Kvitová vyhrála Wimbledon. Sakra chlapi! Sme woe ňáký intelektuálové, ne? Demonstrativně se točim zády… vod toho tu nejsme, že jo.
Dos Hermanos jsou němcové. Bubny a kytara, navzájem si to prohazujou. Míchaj rockandroll s country a třeba taky s calypsem. Typická kořenovka.
Na divadlo Vosto5 se ani necpu, na plácku před malou by jabko nepropadlo. Dáváme kafe, v tom zeleným stánku dělaj fakt špičkový. Do kelímku, co nepálí! Jináč s jídlem to de. Léňa si chválí pálivý fazole (taky jsou hned pryč), gulášek taky nejni marnej (jen na ty fláky masa, aby měl jeden chlebárnu jak Jagger). Taky ovocný koláče jsou hned v čudu. Leje se Zlatopramen a pozor… tlamtadadááá… cider Mad Apple za pětatřicet. To je dobrý pití, akorát mi jednu chvíli lehce podráží nohy.
Traband má rád každej. A tak je pohoda. Cvakám si do publika… neuvěřitelný, co je tu krásnej holek!
Mariahilff jsou taky němcové. Zpěvák, že prej je nějakej herec známej. No… exhibouš je to určitě. Po druhý písničce nám všem ukáže pinďoura. Morrisona za to sundali ze scény poldové, jenže to bylo před čtyřiceti rokama. A v Americe. Jó Litoměřice! Jináč je to dost dobrý, má to něco z Waitse, něco z kabaretu, něco z burlesky. Zpěvák je živel a bacha… tu trumpetu má zmáklou! Typická kořenovka taky.
Kapela před náma vám prej ukázala genitálie. To my vám neukážeme… na plac jdou Čokovoko. Dvě trapky jak ze slabikáře. Nemožně vymustrovaný, zoufale arytmický v rapu i tanci. Jenže!!! Tak nesmírně vtipný a chytrý a mazaný, že řvu nadšením! Ty potvory moc dobře ví, co dělaj a proč to dělaj právě takhle. Okamžitě zakládám jejich fanklub (a od tý doby denně sjíždím jejich nahrávky). Čokovoko… pro mě na Kořenu úplně nejvíc!
S dvojkou Dva sme se pořád tak nějak míjeli a já zjišťuju, že je mám úplně blbě zařazený. Čekal jsem něco éterickýho, křehkýho a vono… prdlajs. Ti dva Dva to dost mydlej, zpěvačka se vrtí jak čertík. Že prej folklór neexistujících národů. Tak asi jo, myšmaš takovej. Dobrý, pěkný, zábavný.
A zas jde pódium dolů a zas se chystá promítání (pásmo filmů Tomáše Vorla). To už je konec? To je konec Kořene? Cywe… to uteklo… člověk se dvakrát votočil… Klidně bych si střihnul ještě jeden festivalovej den.
Jenže, vono… nakonec se ukázalo, že se končilo akorát včas. V noci začalo lejt a pršelo celou neděli. Takže Kořenu to s počasim vyšlo podobně jako loni… jen tak tak. Ty drobný sobotní přepršky nepočítám.
No tak jo, takže super. Skvělý dva dny, nezbejvá než se těšit na příští rok. Se tam u Labe zase všichni sejdem, ne?

 

Trrr trrr trrr, šplháme po kočičích hlavách směrem od viaduktu. Leje jako z konve, stěrače marně máchají rukama. Tak zase za rok.

 

Štítky: