John King – Skinheadi

… Terry je samá modřina, ale jinak mu nic není… rychle se zakloní a ze všech sil dá Davovi hlavičku… zapraštění lámané kosti zní stejně, jako úder tágem do koule…

Terry English byl skinheadem v době, kdy tohle označení ještě nemělo pejorativní nádech. Patřil k první britské poválečné generaci, jež byla hrdá na odkaz svých otců – válečných veteránů, obdivovala jejich morální sílu, statečnost a odhodlání a chtěla se jim podobat. První skinheadi si potrpěli na kvalitní značkové oblečení, vyznávali jistou mužnou, proletářskou eleganci a tvořili tak kontrast k neupraveným, přírodním hipíkům nebo v kůži oděným rockerům. Měli rádi pivo a fotbal, často se prali, ovšem cílem jejich agrese byli většinou fanoušci soupeřova týmu, rockeři či hipíci. S lidmi odlišné barvy pleti neválčili, naopak… scházeli se v klubech, kde se hrálo ska a reggae, stravovali se v pákistánských nebo indických restauracích, v těžkých botách až nahoru zavázaných chodila tehdy řada černochů.
Nyní je Terrymu padesát, vlastní taxislužbu, je těžce nemocný a sám. Jeho manželka tragicky zemřela a on marně bojuje s výchovou syna. A z povzdálí sleduje změnu poměrů. Skinheadská agresivita se zvolna obrací proti přistěhovalcům, barevným či prostě jenom uspěšnějším a movitějším.
Spisovatel John King zjevně subkulturu skinheadů a fotbalových hooligans důvěrně zná. Svědčí o tom i dva další, v češtině vydané romány… Fotbalová fabrika a Anglie hraje venku.
Přeložil Tomáš Jeník

Štítky: