Jarní Slunohrad 2019

Ty světy jsou si vzdálenější, než severní a jižní pól. Vlastně jsou to jiné galaxie, nebo možná spíš vesmíry. Když jsme se v sobotu v noci vrátili domů z devátého ročníku festiválku Jarní Slunohrad, v TV právě vrcholilo finále pozlacené zhůvěřilosti Eurovision Song Contest. Libor Bouček vzrušeným hlasem komentoval pohyb českých Lake Malawi žebříčkem a našinec si připadal, jak z višně spadlý.

 

To proto, že měl za sebou den a večer v úžasném prostředí hradu Hauenštejnu, ve společnosti milých lidí a skvělých muzikantů. Těch známých (Zuby nehty, Insania, Vložte kočku, Cruel) i těch, s nimiž se rád seznámil… velkým zážitkem stalo se mi tribální zaříkávání brňanů Jeden kmen, Rytířský sál při jejich produkci nedutal, pak však vybuchl v potlesku frenetickém, silný dojem zanechalo též hraní pražského tria Mysthica s mimořádně disponovanou zpěvačkou (potkali jsme se ještě jednou, to když v hradní kapli, podobna Madoně z Rafaelova obrazu, nechala se doprovázet toliko perkusemi a tak nějak to do sebe zapadlo, že…). Krásné počasí přálo tlachání u piva, medoviny či točené kofoly, děcka hopsala na trampolíně, honila se v hradních chodbách, pod velkou věží vyzkoušela si tanec s vějíři, s večerem přikrádající se chlad zaháněl doutnající grill. Chtěl-li kdo, mohl si teřich nacpat flákotou nebo hranolkami s kečupem, však stánek Létající koza disponoval domácím sýrem kravím i kozím (okusili jsme a jako jo jako).

 

Jen… jen se nás na hradě sešlo trošku málo. Takto připravený festiválek, v prostředí tak výjimečném, by si věru zasloužil více diváckého zájmu. Proto, přátelé, příští rok si Slunohrad nenechte ujít! Ten barák si to zaslouží!

 

Štítky: