Narovinu… býval jsem fanouškem Queensrÿche a nestydím se za to. Jejich první čtyři alba choval jsem ve veliké úctě, třetí z nich, Operation: Mindcrime, mně pak potkalo v tom důležitém, formativním období. A Geoff Tate byl pochopitelně u toho. Pak přišly jiné hudby, leč to šimrání v zátylku ledva zazní famfárovitý nástup Anarchy-X, to šimrání v zátylku zůstalo. A pocítil jsem ho i v pátek večer, v Liďáku ve Staré Roli.
Geoff Tate přijel v rámci turné Geoff Tate´s 30th Anniversary Of Operation: Mindcrime a celou, tu pro mne tak důležitou desku, přehrál. Nostalgie? Jistě, samozřejmě. Ta umí oslepit i ohlušit. Ale myslete si, co chcete… já si ten večer užil. Mr. Tate se už nepouští do vesmírných výšek, ale barva zůstala zachována, kapela uhraje, co uhrát má. A na živelného kytaristu Kierana Robertsona se dobře kouká (takto má vypadat rocková hvězda!).
Album Operation: Mindcrime poslechli jsme si celé, chronologicky. Od úvodní scény I Remember Now po závěrečnou hymnu Eyes Of A Stranger, v přídavku pak ještě ochutnávky z desky Empire… Best I Can, Jet City Woman, titulní věc a pochopiteně… jeden z největších hitů té slavné doby… Silent Lucidity. Je to předzvěst něčeho? Album Empire oslaví třicátiny za rok. Smíme doufat?
Role předkapely ten večer připadla uskupení Till Death Do Us Part, souboru personálně propojeném s hlavními hvězdami, souboru, který vedou již zmíněný Kieran Robertson a dcera Geoffa Tatea Emily. Teatrální gotický rock… podobně to dělají třeba HIM, Rasmus či My Chemical Romance. Mimochodem, Emily Tate se na scénu ještě vrátila… v duetu s otcem Suite Sister Mary.
Nebylo narváno a početnou skupinku tvořili návštěvníci z Němec, ale co už…
