Trocha folklóru nikoho nezabije…
Ten nápad se zrodil v hlavě čechomořího leadera Karla Holase před dvěma lety. Tehdy Čechomor koncertoval v Lokti ve společnosti Suzanne Vega. Premiéra to nebyla, už v roce 2004 kapela odehrála pod hradem gig, jež později rotoval v programu televize HBO a vyšel i na DVD. S půvaby loketského amfiteátru byl tedy Holas obeznámen. I napadlo ho, že přivézt do takového prostředí legendu bretonské hudby Alana Stivella by mohlo být zajímavé. Bylo.
Úhledně zaplněný amfiteátr mohl krátce po osmé (zatím ještě) opatrným potleskem přivítat muže, jež se už přes padesát let věnuje studiu a interpretaci hudby mísící vlivy keltské, francouzské i anglické (na bretaňském poloostrově se tyto kultury potkávaly od nepaměti). Ve Stivellově podání však nejde o ryzí folklór, o historicky věrnou interpretaci. Na scéně ho totiž doprovází elektrifikovaná skupina složená vesměs z hudebníků, jež se podíleli na zatím posledním Stivellově albu Emerald (2009). Bicí, basa, kytara, skvělý houslista Loumi Seveno a sám principál, střídající keltskou harfu, skotské dudy a píšťalky. Pro našince exotika a nevšední zážitek. Pro kelty z pod Řípu bratrské obětí.
Čechomor to dělá obdobně, jen do poprockového soundu míchá vlivy folklóru moravského. A to natolik zručně a důsledně, že laik jen těžko rozliší tvorbu původní od upravených lidovek. Do Lokte přivezla Českomoravská představit aktuální album Místečko, ovšem klasických (dnes už) hitů se rozvášněnému publiku dostalo rovněž. Zpívalo se sborem, se zavřenými očénky a srdéčka přetékala.
Nepršelo.
PS: Čechomor stále (už několik let) podporuje nadaci Pomocné tlapky, věnující se výcviku asistenčních psů pro tělesně hendikepované. Což je nad všechnu slávu světa. Respekt!
