Přátelé podzemí, alternativ a vůbec hudby s přesahem (či alespoň obsahem), jsou jistě již smluveni na příští pátek, kdy komnaty loketského hradu zarezonují témbrem garážmistra Tonyho Ducháčka. Jenže… androš vysoké jakosti hrál se i v pátek právě minulý!
To když sokolovští Blahobeat propachtovali si hudební salonek Hospody U Gardnera pod loketskými hradbami a ku malému nokturnu pozvali si kamarády a známé. Sešlo se jich požehnaně, nálevna praskala ve švech a chladnému jaru navzdory, rychle bylo vydýcháno. Ale ovšem… ten zážitek!
Ty krávo, to je mazec! táhlo mi hlavou při pohledu na to nadělení. Žulový fundament basobubnobití, znepokojivá unisona kytary a sága, ale hlavně a především… pěvec (no pěvec?!) hulákající protestsongy i písně protestuprosté, jakož i kompozice plastikovské a garážovské. Pátrám v paměti po jménech frontmanů takto přesvědčivých, takových, kterým to prostě věříte… najde se jich pár, ne mnoho… ale Martin do téhle party jistojistě patří. Ta kapela je v životní formě, ta kapela má koule, jak balóny (omluva míří k bubenici Irče), to šlape jak hodinky, to se musí nahrát, to se musí zachovat příštím generacím a na věky věkův! trousil jsem kol sebe rozčileně, než mne zdroj kapele blízký (Fanda to byl!) uklidnil, že už je zaznamenáno a že se mixuje. No tak to se těším! No tak to se taky těšte! A vyražte v červnu za Blahobeatem na androšský festiválek do Rankovic!
PS: Shodou okolností těsně před blahobeatím koncertem bylo mi shlédnout fragment dokumentu Atentát na kulturu z roku 1977, dílka pokleslého, zlého a veskrze zhovadilého. Mluví se v něm o závadové mládeži, vlasatcích, otrhancích, živlech a přisluhovačích. S pohledem upřeným do noci (a blahobytným duněním v zádech) napadlo mne… Před pětadvaceti rokama by nás tu všechny sesbírali fízlové. A byl jsem rád, že tomu tak neni.
PS2: Bez fotografií… ono jak tam bylo plno… a vůbec… se vám tam nebudu prodírat mezi těma živlama!
