Ta zima už je fakt otravná.
Než se jeden doplouhá do sokolovské Alfy, má u nosu rampouch až k bradě a uši z porculánu. Jenže… padesátý Alfafest… to je výročí a to se nevynechává. Není-liž pravda? Přátelé extrémních metálů, jež jste ten páteční večer riskovali životy a vydali se do sibiřské noci? Nebylo vás bůhví kolik, ale na vstřícnou atmosféru to vydalo. Na rozmražení měli jste dost času, bo začínalo se s hodinovou sekerou (což je, pohříchu, alfí standard), takže plzeňským Octagone postavili jste se jako jeden muž (dámy prominou) v plné síle.
Osmihraní death s elektronickým bubeníkem cenili jste aplausem, byť ta parta zní na studiových nahrávkách o poznání zajímavěji. Livě, bez (slyšitelných) elektropotvořítek jsou svým vzorům Meshuggah poněkud daleko. Škoda.
Na domácí Object jste se hodně těšili, že? Aby ne, krasličtí přivezli celý ten metalový cirkus domů a měl to být hlavně jejich večer. Byl… taky proto, že ambiciózní, progresivně metalovou partu vede frontman vládnoucí zajímavým hlasem. A nebojí se ho použít. Anebo proto, že na sobě mládenci usilovně pracují. A víte co? Pojďme si slíbit, že Object budeme sledovat bedlivěji. Možná, že jednou…?
Ale varnsdorfské Secret Of Darkness jste trošku odzívli, ne? Do půlnoci zbývala hodina a vy jste se ňáko vytratili. Přitom i tihle mládenci mají co nabídnout. Pravda… hranice smrťáckého stylu nikam netlačí, ale jejich vokalista si o pozornost říká. Skřehotá sic odpudivě (což je žádoucí), ale stran charismatu by mohl dávat lekce.
Nic no… uvidíte je někdy příště. Hlavně choďte na koncerty, podporujete tím regionální klubovou scénu. Což je při všech těch mizériích (ekonomických i jiných) potřeba.
Ale ta zima už je fakt otravná.
