Uši KVRM aneb slyšeli jsme v říjnu

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-​​​​​​​​​​​​li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V říjnu to tedy byli…

 

Máte-li v kapele takovou zpěvačku, jakou je Skin, netočíte vyloženě pitomé desky. Skunk Anansie se před třemi lety vrátili na scénu a popravdě… už to není, co to bývalo. Leč skalní fandové se těší na každou novou nahrávku. Na Black Traffic (2012) také.

 

Neuvěřitelné, kam až došel kanadský šikula Devin Townsend! Aktuální počin jeho Devin Townsend Project nesoucí název Epicloud (2012) se vzpírá jakýmkoliv škatulkám. Hymnycké, bombastické, patetické avšak nesmírně podmanivé (rockové?) skladby, balancující na hraně mezi genialitou a kýčem. Návykové! Mimochodem… účast pěnice Anneke van Giersbergen (ex – The Gathering), modrým lecos napoví.

 

Pro porovnání… Devin začínal coby zpěvák a kytarista v řadách kanadských extremistů Strapping Young Lad, což je o řádný kus jinde. Ačkoliv… ty hutné, hlukově-melodické stěny najdete i na albu City (1997). Nářez jak blázen… za bicími Gene Hoglan!

 

Smysl pro vznosné, patetické aranže projevují na albu The 2dn Law i britští Muse. V některých momentech dávají vzpomenout až queenovské teatrálnosti. Nicméně… letošní novinka ja fakt hodně dobrá. Vypiplaná, vymazlená záležitost. Takhle nějak by měl asi vypadat rock 21. století.

 

A naopak… takový Bob Mould se se svými písničkami moc nemaže. Nespoléhá na producentská a studiová kouzla, prostě napíše píseň a pak ji nahraje. Může si to dovolit, protože je tak trochu génius a skvělé skladby sype z rukávu už třicet let. Aktuálně vyklepal z manžet kolekci Silver Age (2012). Dobré velmi!

 

Houkne-li se do lesa: Jižanské boogie woogie, vrátí ozvěna: ZZ Top! Vousáči jsou na zcela novém albu La Futura v překvapivé formě! A velmi by se pletl ten, kdo by chtěl hovořit o vyčpělosti, zatuchlu a starobě. ZZ Top hrnou hybné songy oděné do šťavnatých kytar. Tak jako Billy Gibons nikdo jiný nehraje! Jo jo, jsou věci, které se nemění. Naštěstí. ZZ Top Forever!

 

V poslední době zaznívaly hlasy, že její další a další alba jsou jen nablýskaná, ušlechtilá nuda. Rejpalům dává jazzová zpěvačka a pianistka Diana Krall ráznou odpověď. Jmenuje se Glad Rag Doll, takto nové Dianino album. Obsahuje ragtimeové standardy z dvacátých let, mile archaický zvuk postavený netradičně na kytarách (Mark Ribot… wau!) a jistěže zpěvaččin hlas, vyzrálý jak dvanáctiletá whisky. Moc pěkné!

 

Čím to je, že nás pořád tak dostávají američtí Twisted Sister? Vždyť ten jejich hair-metal je vlastně taková dechovka. Je to vlezlými stadiónovými refrény? Ostrým ječákem Dee Snidera? Nebo tím mejkapem? Těžko říct, ale album Stay Hungry (1984) si čas od času s chutí dáme.

 

Podivností podivnou je tvorba australského jazzově-improvizačního tria The Necks. Na albu Aquatic (1994) v pouhých dvou rozsáhlých kompozicích produkují jakýsi minimalismus… repetitivní figury bicích, basy a piana vytvářejí zvláštní, stupňující se napětí. Ve druhé ze skladeb se přidá i niněra. Fakt podivnost.

 

… and now for something completely different… balet Gajané dokončil hudební skladatel Aram Chačaturjan v roce 1942 a popravdě… zápletka o nešťastné kolchoznici Gajané může našinci připadat poněkud přiboudlá. Ale! Ta hudba je geniální! Nádherná! Fantastická! (ostatně… Šavlový tanec určitě znáte) Poslouchali jsme nahrávku z roku 1953, jíž pořídila Česká filharmonie vedená Zdeňkem Chalabalou.

 

A co si hrajete vy?

 

Štítky: