Uši KVRM aneb slyšeli jsme v prosinci

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V prosinci to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Marilyn Manson – Heaven Upside Down (2017)

   Byl-li kdo nadšen (a já byl) předchozí deskou The Pale Emperor, na které hollywoodský skandálník dospěl do polohy ďábelsky elegantního šansoniéra (vzor Robert De Niro jako Louis Cyphre ve filmu Angel Heart, vzpomínáte?), je možná novinkou Heaven Upside Down lehce zklamán. Manson se na ní totiž ohlíží do hloubi devadesátek, k typicky zprasenému, úchylnému zvuku, jež udělal událost z alba Antichrist Superstar. Což je s podivem, neb tým zůstal týž. I novinku proklatec spáchal toliko s všeumělem Tylerem Batesem. Ale jste-li fanoušky, neřešíte. A milujete. You Say God And I Say Say10!

 

Robert Plant – Carry Fire (2017)

   Nebudeme zmiňovat jistou britskou rockovou legendu, s níž je Plant již navždy spjat. Neb on sám se již třicet let snaží z oné škatulky vymanit a přízvisko voice of Led Zeppelin (a je to tady) setřást. A je jasné, že i kdyby ona požehnaná dvanáctiletka, tehdy v sedmdesátkách, neproběhla, Robert by si stejně pro svůj úspěch došel. Robert Plant netočí hloupé desky. Netočí zbytečné desky. On točí jen desky skvělé. I Carry Fire je taková. Báječný mix folku, bigbítu, country i severoafrických rytmů. Skvost!

 

Supertramp – … Famous Last Words… (1982)

   Pro tuzemské hudební fanoušky velmi speciální deska. Jako jedna z nemnoha vyšla v Československu (díky laskavé péči státního vydavatelství Supraphon), již před revolucí. Tudíž ji všichni mají doma. Sedmé album britských adult oriented rockerů, plné krásných melodií, vysokých vokálů a exaltovaných sól (zejména saxofonových). Zábavné. Ovšem písnička Don`t Leave Me Now je úžasná!

 

Jiří Stivín – Status Quo Vadis (1987)

   Virtuos na vše, do čeho se dá fouknout, stál vždy nad žánry doširoka rozkročen. Byť se mu mnozí snažili vsugerovat, že je jazzman. Albem Status Quo Vadis prorazil Jiří Stivín i do diskoték rockových fanoušků. A nikoliv jen kvůli tomu, že se na něm určující měrou podíleli kytarista Michal Pavlíček a bubeník Klauda Kryšpín. Klenot! Nadčasová věc! Poslechněte si, husí kůži nahánějící, Tajemství katedrál.

 

Die El. Eleffant – Elephantology?! (1994)

   Pokus o tuzemskou supergroup, jež ovšem neměl dlouhého trvání. Parta existovala cca rok a zbylo po ní jedno album. Album napěchované ostrým, ambiciózním bigbítem s bleskurychlými, krkolomnými sóly. Tu a tam dechy, tu a tam funk. Jména? Dan Bárta – zpěv, Mirek Chyška – kytara, Milan Broum – basa a Štěpán Smetáček – bicí. Jojo… tehdy byl ještě Dan za Axla Rose.

 

… and now for something completely different…

 

Christmas With The Rat Pack (2010)

   Vánoce… čili vánoční písničky. Ovšem na téhle kolekci je pikantní, že vyšla pod hlavičkou The Rat Pack, čili chlastací a kalicí party lasvegasských výtečníků z řad populárních herců a zpěváků, aktivních především v padesátých letech. Což o to… zpívání Franka Sinatry, Sammyho Davise jr. a Deana Martina se poslouchá příjemně… ale ta představa ostrých hochů, kterak se rozněžňují pod stromečkem… ?!? Leda v hambinci.

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: