Uši KVRM aneb slyšeli jsme v listopadu

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-​​​​​​​​​​​​​​li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V listopadu to tedy byli…

 

Tak jo… objevili jsme následovníky Led Zeppelin. Losangelesská parta Rival Sons zní tak, jak by asi zněli Led Zep, kdyby se bývali byli nerozpadli a kdyby bývali nebyli inklinovali k world music. Poslechněte si album Head Down (2012). To je výborná muzika!

 

First And Last And Always (1985), tak se jmenuje debutové album britských gotiků The Sisters Of Mercy. V té době to, pravda, v kapele už pěkně skřípalo (ono vyjít s Adrewem Eldrichem asi nebylo jednoduché), nicméně základní kámen žánru byl položen.

 

Jenže! Kde by byly Milosrdné bez vlivu svých starších krajanů Bauhaus. Ten vlkodlačí sound gotického sklepení lze vystopovat už na albu Mask (1981).

 

A do třetice všeho temného. Tragická figura zpěváka britských Joy Division Iana Curtise si temnotu nosila v sobě. A dojela na to. Poslouchali jsme divisionovský debut Unknown Pleasures (1979). Duše nadranc.

 

Ve Válce semišek v polovině devadesátek stáli trošku stranou. Snad proto, že se s nimi v té době tak úplně nepočítalo. Jenže pak manchesterští The Verve všem vypálili rybník albem Urban Hymns (1997), potažmo písničkou Bitter Sweet Symphony. Co na tom, že se o její autorství pak soudili se Stouny (a prohráli). Stejně je to pecka!

 

Ruku na srdce… rock-metalových kapel s holčičím vokálem podobných americké partě Icon For Hire funguje po světě mraky. A liší se více-méně jen barvou vlasů frontwomenky. Illinoisská drsanka Ariel je má červené. Na albu Scripted (2011).

 

Všeuměl Joe Jackson letos vyrukoval s deskou The Duke. Přearanžoval na ní klasiky z pera Duka Ellingtona a to leckdy poměrně razantně. Swing se tu mísí se soulem, rockem, world music či reggae, Iggy Pop tu potkává Steva Vaie či Christiana McBridea. Poslouchá se to skvěle čili… je-li pro vás swing příliš akademický…?!?

 

Album Mortal Agony (1988) německých trashers Erosion nás ve své době úplně rozbouralo. Proč? Bůhví, snad kvůli zatěžkanému soundu (pecka Aftermath), snad díky dějinné konstelaci (Samet a následné orgie hudebních fanoušků). Dodnes je nám s hamburskými příjemno. Inu… první lásky…!

 

A úplně stejně na nás funguje i deska Agent Orange (1989) tria Sodom. Tahle parta z Gelsenkirchenu je pochopitelně mnohem slavnější než Erosion a dnes požívá statutu legendy. A právě album Agent Orange bylo pro ně tím zlomovým, tím, jenž jim otevřelo vrátka. Nostalgie!

 

… and now for something completely different… na první pohled obyčejný mládenec, sympaťák, ale tuctovka. Ovšem jen do té chvíle, než otevře ústa. Čtyřiatřicetiletý francouzský kontratenor Philippe Jaroussky má andělský hlas. Bůh mu ho nadělil jen kvůli tomu, aby mohl interpretovat ty nejskvělejší árie barokní hudby. Třeba na albu Vivaldi: Virtuoso Cantatas (2005). Krystalicky čistá krása!

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: