Uši KVRM aneb slyšeli jsme v lednu

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-​​​​​​​​​​​​​​​​​​li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V lednu to tedy byli…

 

Nečekanou radost přichystal svým fandům rockový zpěvák Eric Burdon. Jednasedmdesátiletý veterán, někdejší frontman skupiny Animals, spojil své síly s americkou partičkou The Greenhornes a na sklonku loňského roku spáchali čtyřpísňové EPko. Burdonův rašploidní chraplák, o dvě generace mladší garážově-bluesový doprovod. Wau! Nářez dědku!

 

Taky máte Kida Rocka zařazeného ve škatulce Rapující macho týpek v příšerným klobouku, co pár měsíců líhal s Pamelou Anderson? Tak bacha! Robert James Ritchie aka Kid Rock přišel loni s albem Rebel Soul, jež by nemělo uniknou pozornosti příznivců amerického rocku. Směska bigbítu, country, folku, boogie a bůhví čeho ještě, plus ostrý Kidův hlas. Amerika!

 

Anastacia na sklonku loňského roku vydala novou desku. Jmenuje se It´s A Man´s World a nese zpěvaččiny oblíbené songy, jenž ovšem v originále zpívají muži. Deska je to skvělá, protože Anastacia je fantastická! Její ekrazitový hlas vám v aerosmithovské Dream On či jůtůovské One vžene slzy do očí, pecka Back In Black z repertoáru jisté australské formace zas podrazí nohy!

 

V sedmdesátých letech se hrdě titulovali, co kapela bez syntezátorů. V roce 1982 však britští Queen toto tvrzení postavili na hlavu albem Hot Space, jímž se snažili trefit vlnu disco music. Rockoví fandové zalapali po dechu, leč s odstupem času ta deska zas nevychází tak zle. Už kvůli queenovsko-bowieovské skladbě Under Pressure, jenž je postavena na historicky nejčastěji samplované basové lince.

 

Italští metaloví progresivisté Ephel Duath hrnou na albu Through My Dog´s Eyes (2009) bigboš tak komplikovaný, až se v něm jeden občas ztrácí. Nicméně… sem tam zahřmí a nebesa se pohnou… některé motivy v hlavě uvíznou, některé momenty budou vás bavit.

 

Na koncert libanonského trumpetisty Ibrahima Maaloufa jsme v telce narazili náhodou. Okamžitě jsme si pořídili jeho nahrávku Diasporas (2007) a už ho máme rádi! Nu jazz pod výrazným vlivem blízkého východu. Elektronika, trumpeta, jazz, hip hop, arabské stupnice, hard rockové rytmy… Wau!

 

Krásným dárečkem je dvojalbum Dáreček, jež pro své fandy přichystala Mňága a Ždorp. Výkvět tuzemské (a slovenské!) hudební scény (tedy té, jenž dává smysl) zde po svém pojal mňáží songy. V jednom šiku tu vedle sebe stojí Wohnouti, Tři sestry, Prago Union, Midilidi, Xindl X, Zóna A, Tata Bojs, Znouzectnost, Vrbovskí víťazi a další a další. Půvabné!

 

Ukrajinská banda (ačkoliv, on je to spíš one man project) Munruthel na albu CREEDamage (2012) přimíchává do atmosférického black metalu prvky ukrajinského folklóru a nadto pěje ve své mateřštině. Exotika nesmírná a velká zajímavost!

 

Dánští Nekromantix bývají řazeni do šuplíku psychobilly, což je (řekněme) rockabilly s horrorovou image. Živě v klubu je to jistě megahustej nářez (už proto, že s kapelou aktuálně jezdí extravagantní bubenice Lux Drummerette), deska What Happens In Hell, Stays In Hell (2011) je však zábavná jen chvilku.

 

… and now for something completely different… je považován za jednoho z největších světových pianistů 20. století, přezdívá se mu básník klavíru, koncertoval v nejprestižnějších sálech s těmi nejlepšími orchestry, jeho nahrávky Chopina či Ravela jsou považovány za referenční. V roce 2003 natočil Ivan Moravec (*1930) za doprovodu Pražské filharmonie řízené Jiřím Bělohlávkem Beethovenův Koncert č.4 G dur, Ravelův Koncert G dur a Symfonické variace Césara Francka. Umenie!

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: