Uši KVRM aneb slyšeli jsme v dubnu

Chceme Vám touto rubrikou sdělit, naši milí čtenáři, co že nám nejčastěji zní v uších, když po večerech KVRM chystáme. Stanou-li se Vám následující řádky inspirací, budeme mít radost. V dubnu to tedy byli…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

The Jesus And Mary Chain – Damage And Joy (2017)

usiduben2017jesus   Nové album po devatenácti letech? Kultovní skotští indies si vskutku dali na čas. Žádná revoluce se však nekoná, bratři Reidové navazují tam, kde tehdy přestali. Což je v naprostém pořádku, fanoušci si nic jiného než staré dobré Džízasendmeryčejny nepřáli. Skřípající kytary, melancholický vokál, téměř v polovině písniček vypomáhají se zpěvem holky (kouzelná je zejména Isobel Campbell). Příjemné devadesátky. Fajn.

 

Frank Carter & The Rattlesnakes – Modern Ruin (2017)

usiduben2017carter   Odchovanec britské punk&hardcore scény, zpěvák Frank Carter vede své Chřestýše již pátým rokem a Modern Ruin je jejich studiová dvojka. Punkový mazec o poznání přístupnější a méně agresivní než Frankovy předchozí počiny s partou Gallows. Ovšem velmi poslouchatelný a i pro širší publikum přijatelný.

 

Atomic Rooster – Atomic Rooster (1970)

usiduben2017atomic   Debut osudem zkoušených a personálními změnami devastovaných klasiků britského hard-art-rocku. Muzikantsky brilantní (bubnuje tu Carl Palmer!), autorsky ambiciózní. Z Mayallovy Broken Wings udělali velkolepý oplodňovák! Škoda jich, mohli být stejně velcí jako třeba Deep Purple.

 

Dan Bárta & Illustratosphere – Maratonika (2013)

usiduben2017barta   Čtvrtá studiovka chlapíka, jenž naučil sekretářky poslouchat jazz. Krásné, přitom však nikoliv banální písničky, virtuosní, však nikam se netlačící hráči (basista Robert Balzar… wau!). Okouzlující texty z nichž nebudete moudří. Anebo vám brnknou přesně na strunku. Nádhera!

 

Sato-San To – Obludárium (2014)

usiduben2017sato   Původně nu-jazzová bokovka trumpetisty Oskara Töröka a bubeníka Thoma Heriana, dnes regulérní kapela s Jardou Kovaříkem na basu a Vojtěchem Procházkou u kláves. Druhé album. Jazz střižený elektronikou, dubem, drum´n´bassem i exotikou world music. Nápadité, rafinované, návykové!

 

… and now for something completely different…

 

Joep Beving – Prehension (2017)

usiduben2017joep   Holandský skladatel a pianista a jeho druhé sólové album. Snivé klavírní skladby, melancholické až k nesnesení. Nic pro depresivní typy. Však trefí-li se vám do té správné nálady, zapomenete na celý svět. A Joep má charismatu na rozdávání. A točí stylové, vesměs černobílé klipy.

 

A co si hrajete vy?

 

 

Štítky: