Světlana Alexijevičová – Doba z druhé ruky

Dřív byl život nahovno a pak čím dál hůř.

 

„Román hlasů“ (tedy mozaika rozhovorů a vzpomínek nejrůznějších lidí) běloruské investigativní novinářky a spisovatelky. Respondenti autorce vyprávějí o životě v SSSR a hlavně pak o období přelomu osmdesátých a devadesátých let. O době Gorbačovovy Perestrojky a hroucení komunistického režimu, o rozpadu Sovětského svazu. Vyprávějí o tom, jak věřili sovětskému systému, jak byli ochotni pro něj trpět a umírat (a jistě… i zabíjet), o nadějných devadesátých letech a o zklamání, které jim následný vývoj přinesl. Socialistický moloch se rozdrobil a Rusko propadlo mezi země třetího světa. Nůžky mezi bohatými a chudými se prudce rozevřely a ti, jimž zbyl v ruce kratší konec provazu s lítostí vzpomínají na doby minulé. Protože tu současnou epochu vnímají jako nepřátelskou a nesrozumitelnou. V mnohém to připomíná české frflání na poměry, ale to měřítko je zcela jiné. Otřesné!

 

Výborná věc! Povinná četba pro všechny tuzemské remcaly a nespokojence. A obdivovatele současného Ruska.

 

V roce 2015 získala Světlana Alexijevičová Nobelovu cenu za literaturu. Také za velkolepý projekt kroniky, tvořené autentickými vzpomínkami lidí, s nimiž se setkala, který se nazývá Autobiografie jedné Utopie neboli Historie rudého člověka. Tato kniha je jeho součástí.

 

Z ruského originálu Vremja Second Hand (2013) přeložila Pavla Bošková (2015)

 

 

Štítky: