Síň slávy Rádia Beat pod loketským hradem

Galerie zasloužilců rozrostla se o další jména… Rádio Beat – První bigbít u nás, rozdávalo metály. Počtvrté v Lokti a popatnácté celkem. Slavnostnímu večeru však předcházel večírek (sic!). A bylo to takhle…

 

Pátečním večerem přitáhlo pod loketský hrad na šest stovák diviakou, což není návštěva oslnivá, leč pánbůh za ni zaplať, neb účinkující party rozhodně nepatří mezi mainstream. Zahajovali místní Shoe Cut (známe, víme, k minutám varští pásli nad očekávání!), střídáni pražáky Cuprum, což je partička, zhlídnuvší se v bigbítu ranných sedmdesátek. Dali mi, mládenci, vzpomenout Flamenga v těch nejskvělejších časech a klobouk dolů a klobouček. Minus123minut (ano… takto je to prý správně) se dali opět dohromady před dvěma lety, bratři Zdeněk Bína & Fredrik Janacek přibrali fantastického bicmana Dana Šoltise a na koncertech teď vyvádějí, až našinci čelist klesá. I v Lokti. Nu a dobrou noc lehce prokřehlému publiku zavinšovali(y) další reunionisté… Gaia Mesiah. Mazec jak sviň! Na podzim prý bude deska… těšíme se!

 

V sobotu začínalo se s hodinovou sekerou, neb Vítkáči se někde zašprcli. Snažili se to pak odčinit nasazením, humory a improvizovanou tryznou za zesnulého Zdeňka Juračku, kytarmajstra, jenž byl prvním z do Síně slávy uvedených. Frontman Vítkáčů, Jiří Růžek, promptně zorganizoval Juračkovy pozůstalé do pěveckého tělesa a bylo to dojemné i veselé i milé. Kratochvílka s Hrubešem se rovněž zúčastnili.

 

V kategorii Osobnost mezi věčné ten večír vstoupil Michal Ambrož, doprovázen Hudbou Praha. Už maj zase nový zpěvačky… jedna z nich je Foukalová (Lanugo, víme, žejo?)

 

In memoriam do pantheonu vstoupil i Vojtěch Lindaur, jenž nás opustil počátkem roku. A teď ale vážně… domnívám se, že jeden z nejvýraznějších hudebních novinářů porevoluční éry, muž, který formoval tvář tuzemské kulturní žurnalistiky a který nasadil laťku do výše pro mnohé nedosažitelné, který roky z šéfredaktorského křesla řídil nejdůležitější hudební časopis v zemi a vypiplal v něm řádku novinářských talentů, by si zasloužil více, než ulekanou tříminutovku na zhasnutém pódiu. Vím… akce měla skluz, ale…

 

Následoval set The End Of Colours, čili The Doors Revival s bratry Batěkovými (jojo… jsou to ti herci… Pavel zpívá a dost mu ten Morrison jde). Souvislost? Vojta Lindaur dělal kdysi na překladu Morrisonovy biografie No One Here Gets Out Alive čili Nikdo to tu nepřežije… tak snad proto.

 

Nu a finále patřilo Krucipüsku, neb tento byl uveden do Síně slávy v kategorii Kapela. A pozor! Z party nezůstal na kameni kámen, Tomáš Hájíček se obklopil muzikanty o generaci mladšími (u bicích ordinuje Hájíček junior) a vozí s sebou dechovou sekci! No mazec je to furt, ale jeden se díví, co vidí. Jenže to už se blížila policejní hodina, valná část z cca dvanácti stovek návštěvníků se udrolila a i Krutipíst byl stagemanagerem típnut. Aby nebyly nepříjemnosti. No co, i tak to byl dlouhej den.

 

PS: V podvečer byl rovněž připomenut a pietním potleskem odměněn Míra Dědek Zábranský, nestor regionálního bigbítu, jenž odebral se na věčnost nedávno, nečekaně a předčasně. Na parťáka, spoluhráče a kamaráda zavzpomínali Míla Froněk a Larry Krofta.

 

FOTOGALERIE

 

 

Štítky: