Please The Trees & Co. na hradě

Doprčic, přesilovka! blesklo mi hlavou při pohledu do velkého sálu loketského hradu. K osmé chybělo jen pár minut a pohled to byl tristní… na scéně se chystali The Wild Roots, leč pod ní to návštěvníci na počty prohrávali s personálem. Naštěstí se ukázalo, že místní hudbymilovní jsou toliko nedochvilní a během thewildrootsího setu se prostor počal plnit. Ovšem nezaplnil se tak, jak se zaplnit mohl a měl! Neb, a řeč již o tom byla, kynžvartská parta The Wild Roots stojí za soustředěnou a dlouhodobou pozornost, neb je na cestě ven a vzhůru. Nevěříte? Tak si její jméno pohlídejte na plakátech. Třeba populárního festivalu Povaleč. Nebo Rock For People. Nebo se poptejte těch, kdo se pátečním večerem přitrousili a nakonec hýkali jak vyndaní, vrtě se při rootsovských dupácích.

 

S publikem naopak řídnoucím se kupodivu potýkaly hlavní hvězdy večera, Please The Trees. Hrály (ty hvězdy) poslední a připozdívalo se. Než… tvrdé jádro setrvalo a ochotně se oddalo syrovému zvuku páně Havelkova tria, kytarovému lomozu a tribálním, hypnotickým rytmům (vždyť ti Please The Trees nebývávali takovej rambajz, nebo jo?).

 

Paradoxně tak největší chumel pod pódiem zaznamenali pražští stoner rockeři Baro Chandel, mládenci vizuálem snadno zapamatovatelní, soundem ku slavnějším Kyuss či Baroness odkazující, přesvědčení a přesvědčiví.

 

Nakonec to byl pěknej večír, ovšem v uších mi šumělo ještě druhý den.

 

Bez fotek. No a?

 

 

Štítky: